Domů2007-02-26
Akademie rytířů Síly - čtvrtá část
4. dílAkademie rytířů Síly
Díl čtvrtý
Zkoušky
1.Čas zkoušek
Garen opustil učebnu jako první. Nečekal žádné velké problémy, ale že to půjde tak hladce to opravdu netušil. Odhadoval, že neudělal jedinou chybu.
Navíc se počítalo i to, že byl nejrychlejší. Měl za sebou jednu třetinu zkoušek. Během necelých dvou hodin odpověděl na několik desítek otázek. Jakmile si úkol přečetl, proletěla v jeho mozku příslušná data a odhalila mu správnou odpověď.
Závěrečné vědomostní testy se lišily od jiných tím, že tu nebyl výběr odpovědí. Mělo to totiž zabránit zneužití Síly, která by také mohla vybrat správnou možnost.
Student se tedy musel spoléhat jen na sebe a to, co se naučil při hypnovýuce. Mistryně L’Wu sice všechny studenty hned na začátku vystrašila tím, že jim oznámila, jak přísně se budou testy hodnotit, ale to Garena nerozhodilo.
Věděl, že to dokáže, věřil si.
Další den následovalo zkoušení umění Síly. Studenty zkoušel sám mistr Tara-Ju. I tentokrát mohl být Garen spokojený. Model soustavy Éta, který vytvořil ze cvičných koulí, neměl chybu.
A co se týče čtení Síly, ani jeden z mladých rytířů, které měli číst, se před ním nedokázal ukrýt. Jenom se čtením Ngula měl trochu potíže, ale i s ním si nakonec poradil.
Nik seděl vedle něj v jeho mysli a sledoval, jak si Garen stojí.
Když ho mistr Tara-Ju propustil, zkusil ještě trochu zapátrat v Síle, jak s ním byl mistr spokojen, ale tentokrát to byl on, kdo narazil na neproniknutelnou bariéru.
Trochu zrozpačitěl a vyslal omluvný proud Síly směrem k mistrovi, aby si to nějak špatně nevykládal. Po pravdě teď byl hodně zvědavý. Výsledky testů oznamoval osobně velmistr a to až po úplném skončení veškerých zkoušek.
Takže byl každý až poslední chvíle pořádně napnutý.
Třetí den zkoušky probíhaly ve velké aréně. Studenti se podle pokynů mistrů různě střídali a potýkali se svými meči.
Sál byl plný mistrů a studentů, kteří kolem sebe mávali krystalovými meči. Zdravotnický personál měl v tu dobu pohotovost, protože se každoročně vyskytl někdo, komu nevyšel úskok a pocítil na vlastní kůži žár pole Wulfovy energie.
I letos skončilo několik studentů na ošetřovně. V soubojích Garen obstál, ale odrážení výbojů Energie mu už tak dobře nešlo.
Několik paprsků nevykryl, jen se jim vyhnul, což se naštěstí za chybu nepočítalo. Jeden výboj se ale mihnul jen kousek od ruky, kterou držel meč.
Když tedy nějak přetrpěl i odrážení výbojů, zkoušky pro něj skončily. Teď už zbývalo jen čekat, až si ho velmistr předvolá…
( – - – )
Procházel chodbami po studentském křídle. Právě šel od velmistra. Naplňoval ho pocit radosti. Uspěl!
Chvílemi se snažil trochu uklidnit, jindy zas nechal své pocity, aby ho ovládaly. Tohle byl jeden z nejšťastnějších okamžiků v jeho životě. Právě se mu splnil jeho sen. Zbýval už jen jediný krůček, aby se z něj stal rytíř Síly.
Nedokázal by teď nikomu vypovědět, co přesně cítí, ale i přesto by to na něm každý poznal. Už jen souboj se Zlem a budu opravdový rytíř Síly! Takovéhle myšlenky ho těšily.
Ráno se domluvil s kamarády, že se sejdou v jeho pokoji. Použil Sílu, aby zjistil jestli už u něj někdo je. Kladná odpověď ho přiměla, aby zrychlil své kroky.
Zabral se zase do sebe. Nik ho spokojeně pozoroval a usmíval se. Garen se rozhlédl po své mysli. Po nedávné mlze už nebylo ani stopy.
Jeho myšlenky a emoce vířily kolem něj v nekonečném tanci. Síla, která ho obtékala, mu dělala dobře.
Částí své mysli nepřestával myslet na cestu ke svému pokoji, ale zbytek nechával opájet v pocitu vítězství. Věděl, že tohle ještě není konec, ale potřeboval se trochu odreagovat od upjatého života.
Teď právě procházel chodbou ke svému pokoji. Byl tak rozrušený, že své okolí vnímal jen minimálně. Čisté šedé stěny s ukrytými světelnými panelz ho nezajímaly. Míjel jednotlivé dveře vedoucí do jiných pokojů.
Když došel k těm správným automaticky se zastavil a stiskl tlačítko. Dveře se otevřely. Ve vnitř už na něj čekal Luboš a S’Leni.
„Čau, rytíři,“ uvítali ho oba.
„Nazdar,“ odpověděl Garen, „jak to víte?“
Luboš ho přejel pohledem: „Je to na tobě vidět.“
S’Leni se taky usmála. „Nezahlíds někde Martina?“
Garen zavrtěl hlavou. „A co vy?“
„V pohodě,“ usmál se Luba.
„To bys přece měl vědět, ne?“ zazubila se S’Leni, „umíš přece číst Sílu.“
„Myslím že Martin už jde,“ prohodil Garen a pomocí Síly otevřel dveře.
„Ahoj,“ pozdravil Martin.
S’Leni ho vybídla zvídavým pohledem.
„Bylo to o fous,“ začal Martin, „ale zvlád jsem to!“
Všichni se teď někam posadili a spokojeně po sobě koukali. S’Leni se trochu potutelně usmívala.
„Tak co s tím uděláme?“ zeptala se nakonec S’Leni.
„S čím?“ Luboš zvedl obočí.
„Myslím, že bysme to měli nějak oslavit,“ navrhne.
„To není špatný nápad,“ usměje se Martin.
„Co konkrétně máš na mysli?“ zeptal se Garen.
„No,“ začne S’Leni s takovým zvláštním pohledem v očích, „tak mě napadlo, že když už zkoušky skončily, bude aréna prázdná…“
„To snad nemyslíš vážně!“ zhrozil se Luboš.
„Ty zkoušky sice pozvedly moje sebevědomí,“ odpoví Martin, „ale nemíním si ho nechat zničit hned teď…“
„No já si dělala legraci,“ usměje se S’Leni, „třeba bysme mohli vyrazit někam do města a tak…“
„Tak to už je lepší,“ souhlasí Luboš.
„Dobře,“ souhlasí Garen, „ale nesmíme to zas moc přehnat, večer jsem si ještě chtěl promluvit s velmistrem…“
„Neboj, podzemí tentokrát vynecháme,“ uklidní ho S’Leni.
( – - – )
Kráčel dlouhou chodbou ke Svatyni Síly. Příjemné odpoledne, které strávil s kamarády ve městě, mu pročistilo hlavu.
Mnohem víc si teď všímal svého okolí. Neunikaly mu dokonce ani ty nejdrobnější podněty. Jeho mysl registrovala i sebemenší záchvěvy Síly.
Pohlédl z okna. Spatřil známou scenérii. Řady vysokých budov, které obepínaly palác ze všech stran, tvořily kulisy nádhernému divadlu.
Červený soumrak střídala tmavá bouřková mračna. Jasně modré rozložité blesky proudily z nebe a zakusovaly se do mrakodrapů.
Po důmyslně sestrojených hromosvodech pak klesaly hlouběji do ulic. Vytvářely tak nádhernou modrou síť, která projasňovala šero.
Garen vídával takovéhle bouře často, skoro každý den. Všechny si byly svým průběhem podobné, ale každá se lišila drobnými detaily.
I dnes, stejně jako už mnohokrát před tím, ho bouře fascinovala. Na chvíli zapomněl na svůj cíl a jen tak si stoupnul k oknu, aby si vychutnal tu změť barev.
Jeho mysl teď jasně vnímala jednotlivé zášlehy blesků i pohasínající červeň na obzoru. Jeho mozek pak skládal tyto části do nádherného celku.
Nechal svou mysl, aby se zabývala jen tím živým obrazem a utlumil ostatní vnímání. Necítil tedy záchvěvy podlahy, které prozrazovaly přicházejícího velmistra.
I velmistr se zastavil u okna a sledoval, co se děje venku. Nemluvil zatím. Čekal, až chlapec sám zjistí jeho přítomnost.
„Velmistře,“ oslovil ho Garen po chvíli, když už představení v nočním městě končilo, „chtěl jsem s vámi mluvit…“
„Já vím,“ přikývnul velmistr, „trápí tě, že nemáš tušení, proč se stalo to, co se stalo.“
„Ano,“ přikývl Garen, byl rád, že velmistr mluvil místo něj.
„Víš,“ začal velmistr, „ne vždycky jsou vidět všechny úmysly ostatních…“
Garen bez hnutí poslouchal velmistrova slova a používal svého zostřeného vnímání, aby rozlišil každý podtón a skrytý význam, který jen ta slova mohla mít.
„Někdy,“ pokračoval velmistr, „se dokonce lidé snaží své úmysly a důvody skrýt…“
„Myslíte, že Zlo skrývá své skutečné záměry?“
„Ano, Garene, Zlo vždy skrývá své důvody. To proto nevíš, proč to udělali. Protože oni nechtějí, abys to věděl. Zlo manipuluje s ostatními, aby dosáhlo nějakých výhod. Jen málokdo může vidět, proč to dělají a co z toho skutečně mají.“
„Vy myslíte, velmistře, že se mi nepodaří zjistit, proč to všechno udělali?“
„Nevím, Garene,“ přiznal se velmistr, „dlouho jsem přemýšlel o tom, jaký mělo Zlo k tomu všemu motiv, ale nic mě nenapadlo. Zkusil jsi se zeptat Nika?“
„Ano, velmistře,“ odpověděl Garen, „řekl mi, že musím být pro Zlo nějak důležitý…“
„Hm,“ zamyslel se velmistr, „pak tedy otázka nezní: Proč to Zlo udělalo? Ale proč si myslí, že jsi důležitý?“
„A vy znáte odpověď?“ zeptal se Garen nesměle.
„Ne,“ připustil velmistr, „je těžké vidět do stínu, i za poledního světla, stejně tak je obtížné spatřit pravé záměry Zla.“
„Takže mi nedokážete odpovědět,“ povzdychl si Garen.
„Vím jen jedno,“ řekl velmistr, „tím, co udělali se pokusili probudit tvé Zlé já a posílit ho. Chtěli tě tedy získat na svou stranu, ale netuším proč.“
„Dobře, velmistře,“ pravil Garen, „děkuji, že jste si na mě udělal čas, přece jen mi to v něčem udělalo jasno.“
„Jsem rád, že jsem ti alespoň trochu pomohl,“ odpověděl velmistr. Garen odešel zpátky do výtahu.
Velmistr v chodbě osaměl. Pohlédl ven z okna a spatřil čistou oblohu posetou tisíci hvězd. S tím, co Garenovi řekl rozhodně spokojený nebyl.
Vycítil chlapcovy pochyby a bál se o něj. A pak se taky bál toho něčeho, co mu radilo. Neřekl totiž Garenovi všechno.
Zamlčel mu svou vizi. Nevěděl proč to udělal, jen tušil, že by to teď mohlo chlapci ublížit. V té vizi viděl černou poušť a na ní Temného rytíře…
Komentáře
Přidání komentáře...