Domů2007-03-23
Tajemství Asfaltové země - třetí část
3. dílTajemství Asfaltové země
Díl třetí
Nápad
1.Nápad
Nik sedí za stolem u počítače a usmívá se. Ano, konečně na to přišel, je to tak samozřejmé a jasné, že se diví, proč ho to nenapadlo dříve. Existuje mnoho dějů při nichž se do prostoru vyzařují RS-částice.
Avšak pouze jeden může způsobovat takové nádory – radioaktivita. Ne alfa, beta nebo gama, ty jsou běžné a počítač jejich hodnoty vždy zobrazuje, kdežto méně obvyklé typy záření se ve výsledcích projeví jen výskytem RS-částic.
Tak teď už jen zjistit jaký druh to je. Chvíli si pohrává s nastavením zobrazovaných hodnot a za pár okamžiků se na monitoru zobrazí podrobný rozbor. Přelétne složení plynů, intenzitu slunečního záření i hodnoty magnetizmu a mrkne na radioaktivitu.
Hodnoty záření jsou jako vždy mírně zvýšené, částice ani částice se tu nevyskytují, záření žádné. Á, tady to je částice tři sta padesát procent nad normálem. To není moc, ale při trvalém ozáření dojde postupně k pseudorakovině. Ty vředy tomu sice přesně neodpovídají, ale v kombinaci s částicemi, může k drobným změnám dojít.
Ari pozorně sleduje, co Nik dělá a tuší, kam asi míří. Takové testy dělal taky, ale jak to, že ho to nenapadlo? Na radiaci se moc nezaměřoval to je pravda, zajímalo ho spíš složení těch vředů, ale tohle ho mohlo napadnout taky. Je to přece tak jednoduché!
„Našel jsi něco?“ zeptá se Ari, i když předem zná odpověď.
Nik se na něj podívá zářícím pohledem. „Jo, mám to! Asfalt je ozářen částicemi. Hodnota radiace není příliš vysoká, ale dlouhodobé působení i tak malého množství vyvolává mutaci buněk…“ vysvětluje Nik.
„Takže pseudorakovina,“ skočí mu do řeči Ari. „Mohlo mě to napadnout, podobá se to rakovině, ale rakovina to není. Vředy se nedají vypálit, protože vzniknou nové ještě více zmutované buňky a to vede k okamžité smrti.“
„Ano, takhle se to zdá lehké, ale ten, kdo to vymyslel byl dost fikaný. Přijít na to, co způsobuje RS-záření, když je tolik možností…“ Nik kroutí hlavou.
„Ty myslíš, že to někdo udělal úmyslně… že to není důsledek nějakého přírodního vlivu?“ diví se Ari.
„Ne, k tak výraznému překročení normálních hodnot nemůže vést žádný děj v přírodě, ani tady,“ Nik se odmlčí. Uvažuje, zda to, co říká je pravda, ale musí to tak být. Někdo úmyslně kontaminoval asfalt, aby přilákal rytíře Síly sem. Za tím musí být temná strana. Chtějí závěrečnou bitvu… „Ne, tohle musel někdo udělat úmyslně.“
„Ty… víš kdo?“ ptá se Ari. Soustředěný výraz na jeho tváři napovídá, že něco tuší, ale není si moc jistý.
Nik se podívá na Ariho. Je vidět, že ho nikdo necvičil, ale také je na něm poznat, že má schopnosti rytíře Síly. Dost velké schopnosti. Teď je musí nějak rozvinout a využít. Je už málo času, ale musíme ho aspoň trochu připravit. Nemůžeme ho v tom nechat, aby se s tím nějak vyrovnal, teď jde o hodně. Ari si musí věřit, jinak náš plán ztroskotá.
„Ano,“ odpoví Nik pomalu a obezřetně sleduje Ariho reakce. Jeho obličej je ještě více soustředěný a dokazuje, že má o věc opravdu zájem. „Nejspíš je za vším temná strana, chtějí rozhodující střetnutí, chtějí zničit Dobro a rytíře Síly…“ Nik přemýšlí, jestli nezašel příliš do podrobností.
Jakákoli jeho chyba může ovlivnit budoucí souboj. Ten chlapec bude muset bojovat, ať budou oni dva dělat cokoli, musí si věřit a musí být připravený, jinak Dobro podlehne. Nik nebo Luboš může podlehnout, on však musí bojovat dál. Nesmí se na ně moc vázat, to by mohlo ovlivnit jeho cestu. Jediné malé škobrtnutí při jeho schopnostech může znamenat osudovou chybu. Ne, Zlo ho nesmí dostat!
Ari kývne hlavou: „Myslíš, že to souvisí s tím mým snem?“
Je vidět, že má opravdu veliké možnosti. I nevycvičený člověk může mít vize, ale jen v malé míře a nečitelné, nejasné. Velké možnosti, velké riziko, hlavně nesmím s Lubou nic zkazit. „Řekl bych, že to má něco společného s tvým snem,“ proč na to jdeš tak opatrně, přece jsi tu bitvu viděl, zkreslenou, ale viděl, probleskne mu hlavou. „Ano nejspíš to souvisí. Pojď, půjdeme za Lubou. Probereme to s ním.“
Ari přikývne. Hlavou se mu po celou dobu cesty honí fůra myšlenek. Nejrůznější věci se zjevují před jeho očima.
Vidí sám sebe, jak leží mrtvý na černé poušti a překrývá ho asfaltový písek. Cítí, že ho zamrazilo v zádech při té představě. Pak mu však před očima v mžiku prolétne jiný obraz. Slyší něčí slova. Neví kdo to je, ani, co přesně říká. Cítí však, že jeho slova pochopil. Zdá se mu, že opustil své vlastní pohybující se tělo. Cítí, že jeho tělo kráčí dál, ale jeho mysl jej opouští. Vidí před sebou starého vousatého muže. Prameny šedých rozcuchaných vlasů vlají v sílícím větru. Stojí na nějaké hoře. To místo ještě nikdy v životě neviděl, ale zdá se mu povědomé. Vichřice žene v chumlech listí servané ze stromů. Ta krajina pod zataženou oblohou mu připadá vlastní ale i cizí zároveň. Stařec cosi říká. Ari neslyší jeho slova, ale přesto mu rozumí. Strach, který Ari cít,í a obavy, jenž svírají jeho mysl, odplouvají. Ariho mysl je čistá, klidná a vyrovnaná. Obraz se najednou změní a před ním stojí jakýsi chlapec. I když ho Ari nikdy neviděl, je si jistý, že je to Dži-Gu. Dži-Gu tasí svůj meč chce Ariho zasáhnout. On se však lehce protáhne kolem něj a silou vůle mrští s Dži-Guem o zem. Obraz zmizí. Opět stojí před starcem na kopci. Vítr je ještě silnější než předtím a mezi mraky se míhají modré zášlehy blesků. Stařec promluví. Nyní mu Ari konečně rozumí. „Teď jsi rytíř Síly, jsi kandidát Dobra. Jsi ten pravý, Ari. Naplníš Legendu. Porazíš Zlo stejně tak, jako jsi porazil i to Zlo v sobě!“ V tu chvíli se ozve hromová rána. Stařec máchne rukou a těsně před Ariho nohy dopadne blesk. Jeho světlo Ariho oslepí. Nevidí nic než čistě bílé světlo. Od rachotu utichajícího hromu má zalehlé uši. Ještě chvíli nic nevidí ani neslyší až pak pojednou, jakoby z dálky k němu dolehne známý hlas…
( – - – )
Když Nik uviděl Ariho padat, rychle k němu přiskočil, ale nestihl ho včas zachytit. Ari sebou praštil o zem jak podťatý. Nik Arim několikrát zatřese, až se mu zdá, že přichází k sobě.
„Co je s tebou Ari?“ zeptá se Nik naléhavě. Nikdy nebyl tak vystrašený jako teď. Na Arim hodně záleží, je poslední naděje, jak Zlo zastavit. Jediná naděje…
„Co… co se stalo?“ říká Ari slabě. Nechápe, k čemu vlastně došlo, vždyť před chvílí ještě mluvil s tím starcem… Aha blesk.
„Spadl jsi, není ti nic?“
„Ne není. Tys neviděl to světlo a neslyšel tu ránu?“ ptá se Ari překvapeně. Až teď mu dojde, že to, co viděl, viděl jen on a nikdo jiný.
„Ne… jakou ránu?“ zeptá se Nik vyděšeně, ale i zvídavě zároveň. Zdá se, jako by se s ním něco stalo.
„Hm, aha… myslím, že jsem měl vidění…“ Ari se pomalu zvedl z podlahy.
„Jaké vidění?“ vyzvídá Nik, když pokračují v cestě.
„Viděl jsem Proroka rytířů Síly…“ řekne Ari.
Nik na něj vytřeští oči. „Jak… jak víš o prorokovi, to je tajemství rytířů Síly, jen oni vědí, kdo to je,“ vysouká ze sebe s námahou.
„Jsem taky rytíř Síly, podstoupil jsem zápas se Zlem. Porazím Dži-Gu-Haru…“ odpovídá Ari klidně.
Nik je úplně vyvedený z míry. Jeho schopnost ovládat se je pryč. Není vůbec schopen se soustředit. Chvíli na Ariho překvapeně civí a pak s problémy promluví: „Tys mluvil s Prorokem a… říkáš, že jsi rytíř Síly?“
„Ano,“ odpoví mu Ari s úsměvem. „Uklidni se, nezdá se ti to, je to skutečnost,“ Ari promluví starodávným jazykem rytířů Síly, aby Nikovi potvrdil, co říká. Použil starou formuli, která má i jiný smysl. Kdysi to bylo heslo. Heslo, které používali rytíři Síly mezi sebou. Věta ukazovala, že jde o rytíře Síly a ne Temna.
Nik obdařil Ariho rezignujícím pohledem a odpověděl: „Pravda uklidňuje, ale i překvapuje.“ V tom starém jazyce to byla odpověď na tajné heslo. Vyjadřovalo to také, že Nik pochopil, kdo Ari je.
( – - – )
Konečně došli ke dveřím do komnat hostů. Dveře se před nimi otevřely, a když vkročili dovnitř spatřili Lubu jak medituje. Luboš se právě uklidňoval a čistil své myšlenky. Seděl v meditační poloze uprostřed místnosti. Jakmile vešli, Luboš v meditaci ustal a prohlédl si oba chlapce. Nik byl pobledlý překvapením a Ari vypadal zamyšleně a nezvykle soustředěně.
„Viděl jsi Proroka?“ zeptal se Luba.
Ari přikývl. Nik vše sledoval a divil se, jak je Luboš klidný.
„Jsi tedy rytíř Síly. Znáš věci, kteří jiní neznají. Dokážeš to, o čem se jiným ani nesnilo. Dej však pozor, se vzrůstající mocí se zvětšuje i pokušení. A pokušení vede jedině k temné straně,“ říkal Luboš klidným vyrovnaným hlasem. Nika to trochu uklidnilo. Klesl vedle Luby a začal si rovnat myšlenky. Od příčiny k následku, od začátku ke konci.
„Vidím, že jsi Nika překvapil, Ari,“ usměje se Luba.
„Vypadá to tak,“ přitaká Ari.
„Hm, co jste zjistili?“ pokračuje Luba.
„Nik přišel na to, že asfalt je ozářený částicemi…“
„To by vysvětlovalo to RS-záření, takže za tím určitě stojí temná strana,“ přeruší ho Luba.
„Ano, i Nik si to myslí,“ kývne Ari.
„A ty?“
„Neovládám ještě úplně všechny své schopnosti. Prorok mi hodně pomohl, ale nerozumím ještě všemu. Nebo spíš jen tuším, co to je, ale nevím to přesně…“ vypovídá Ari.
„Hm, to bude v pořádku, tvůj mozek potřebuje čas, aby se vyrovnal s přívalem nových informací a možností.“ Luboš se usměje, „Takže jsme tě opravdu našli, vítej mezi rytíři Síly!“
„Teď tedy musíme nějak vyřešit tu radiaci,“ navrhuje Ari.
„ částice lze zastavit slabými dávkami ionového záření…“ nadhodí Nik, jenž se mezitím už vzpamatoval z milého překvapení.
„Kde ale seženeme ionové zářiče. Nevím, že se tu používaly,“ odpoví Luba.
„Hm, ionové zářiče tu nemáme. Používáme místo nich -záření, není sice tak účinné, jako vaše ionové zářiče, ale je levnější. Myslíš, že by šlo nějaký zářič sestavit?“ navrhne Ari.
„Určitě ano,“ odpoví Luba, „problém je, že jich budeme potřebovat stovky, možná tisíce…“
„To pro naše továrny není problém. Potřebujeme jen vzor, podle nějž budeme ty ostatní kopírovat…“ přeruší ho Ari.
„Takže ty pověsti o tom, jak tu kopírujete různé součástky, jsou pravdivé,“ vloží se do rozhovoru Nik.
„Ano. Nekopírujeme jen součástky, ale i celé stroje. Je to tajný program. Král tak chce ušetřit peníze za dovážené výrobky. Takhle kupujeme jen suroviny. Naši kupci je sem přepraví, naše stroje z nich vyrobí, co chceme…“ vykládá Ari.
„Jak to děláte?“ vyhrkne Nik.
„Nejdřív naskenujeme celý vzor a vytvoříme jeho model. Pak ho rozebereme a provedeme podrobný sken každé součástky. Pak už jen vyrábíme stejné součástky a podle modelu je skládáme dohromady,“ usměje se Ari.
„Říkal jsi, že projekt je tajný, dovolí nám král, abychom ho použili pro výrobu ionových zářičů?“ ptá se Luba.
„Určitě. Je přece v jeho zájmu, aby nemoc zastavil.“
„Tak fajn, bude vašim továrnám stačit počítačový model?“ vyzvídá Nik.
„Myslím, že ano, odpadne tak práce s rozebíráním zářiče.“
„Tak se do toho dáme. Musíme upravit standardní ionový zářič tak, aby se zvýšila intenzita jeho záření a jeho dosah,“ rozhoduje Nik.
„To není problém, stačí zadat počítači nové kvóty a on už model sestaví,“ odpovídá Luba. Rychle něco naťuká do počítače a po obrazovce už jedou sloupce výsledků. „Bude to trvat tak půl hodiny, než počítač vše ověří a sestaví vhodné alternativy. Zatím bychom mohli jít někam ven a trochu si projasnit naši situaci.“
„Hm, viděli jste už královské hrobky v oáze Al-Mundo?“ ptá se Ari.
„Ne,“ usměje se Nik.
„Tak pojďte, před polednem je tam ještě klid!“ vybízí je.
Luba tedy zastrčí počítač do kapsy a společně s Nikem následuje Ariho, který se lehce protáhne mezi dveřmi a seběhne ze chodů. Chlapci prochází branou z masivních mramorových kvádrů kolem hlídajících vojáků v modrých uniformách.
Před nimi se otvírá nádherná královská zahrada plná všemožných rostlin a stromů. Koruny velikánů jsou obalené pouštními plody. Skrz střapaté listy palem prosvítá planoucí pouštní slunce, které zdejší prostor zkrášluje mnohotvarými stíny pouštních obrů.
„Toto je zahrada Královy milosti,“ vykládá Ari. „Každý, kdo sem vstoupí si může utrhnout z jakéhokoli stromu tolik ovoce, co sní.“
Občas hoši minou několik vojáků v překrásných uniformách s duhovými pery na bílých turbanech nebo párek zdejších lidí, kteří prochází s úctou touto zahradou.
Mramorové chodníčky je vedou kolem shluku voňavých keřů s obrovskými bílými květy. Hned za nimi spatří stříbřitou hladinu jezírka. Na vlnách se tam houpou překrásné vodní rostliny s pestrobarevnými květy. Okolo šelestí zvláštní druh rákosu, který chlapci ještě neviděli.
„Takhle to vypadá, že jsou tu lidé spokojeni, že?“ říká Nik při pohledu na další hlouček lidí.
„Ano, je tu takový zvyk. Kdo sem vstoupí, zanechá všechny své starosti a smutky před mramorovými branami,“ usměje se Ari.
„Pěkný zvyk, někde musí být místo, kde si člověk může odpočinout,“ kývne Nik.
Jdou tedy dál a prohlíží si zahradu. Ari je vede jejími nejhezčími kouty. Všechny tři ovládla zdejší klidná, posvátná atmosféra. Všichni odložili své starosti a každým kouskem svého těla vnímají to nádherné ovzduší, co tu panuje.
Když odcházejí ze zahrady naplněni tím nejhlubším klidem, kterého nedosáhne ani rytíř Síly po meditaci, zdá se jim, že jsou jaksi lehčí, nějak jiní. Prostě, že návštěva tohoto místa v nich zanechala nesmazatelnou stopu.
Ari dobře věděl, proč je zavedl právě sem. Jedině on ví, co je nyní čeká, co jim hrozí. A jen on ví, jak zabránit tomu, co se tak snadno může stát…
Když se navrátí zpět do paláce, ví už Ari jistě, že první krok, jak zabránit zdánlivě nevyhnutelnému, učinil správně.
(- – -)
„Říkáte tedy, že jste přišli na to, co způsobuje Asfaltovou nemoc!“ rozléhá se po velikém sále králův hlas. Oba chlapci rozeznávají, že král je na vrcholu blaha.
Ari stojí kousek opodál a sleduje královy reakce s vnitřním uspokojením. Je si jist, že král neodmítne jejich přání.
„Ano, vaše výsosti,“ odpovídá Nik. „Někdo ozářil zdejší zemi částicemi. Není to velké množství, jeho cílem totiž není zabít zdejší lidi, jen na sebe přilákat pozornost.“ Naši pozornost, dodá Nik pro sebe, a my jsme tady.
„Čí pozornost,“ ptá se král. Nik rozeznává v jeho hlase náznak napětí.
„Naši. Pozornost rytířů Síly, vaše výsosti,“ říká Nik klidně. Král je dnes přijal v audienčním sále, místo ve svých komnatách. Co ho k tomu přimělo? Ví přece, že jejich přítomnost musí zachovat v tajnosti. A až doteď se mu to dařilo.
„Jde tedy o vyšší zájmy?“ Nik pozorně sleduje krále. Ta podivná formulace, co ta znamená? Co by mohlo být pro krále vyšším zájmem? Jedině snad, že by to nebyl jen král… Co když to opravdu není jenom král?
„Zlo se chce utkat s rytíři Síly, vaše veličenstvo,“ odpoví mu Nik. Jestli není jen král, tohle mu ukáže, že o tom vím.
Co to Nik dělá? Tohle přece nemůže, chce ohrozit naši misi? Luba neví, co se děje. Král se chová podivně a rozehrává tu nějakou zvláštní hru. A Nik na ni zdá se přistoupil. Proč?
Nik si pozorně prohlíží krále. Je zvláštní, napadne ho, že dosud jsem si ho moc nevšímal. Viděl jsem ho už několikrát, ale nedokázal bych ho nikomu popsat. Jako by se snažil skrýt.
Vysoký šlachovitý muž tak kolem pětačtyřiceti. Jeho obličej je snadno čitelný, ale Nik z něj nemůže nic zjistit. Dlouhé černé vlasy nosí jako všichni tady svázané do drdolu na temeni. Rozcuchané černé vousy splývají až na hruď. Modrý plášť překrývá světlejší oblečení pod ním.
Až teď si Nik všimne, že si král prsty pravé ruky pohrává s platinovým prstenem ozdobeným velkým modrým kamenem na prsteníčku levé ruky.
Nikovi proletí hlavou slova mistra Tara-Ju: Kdysi se rytíři Síly rozdělili na dvě skupiny, aby snáze unikli Zlu. Když bylo Zlo poraženo, vědělo se jen o jedné skupině. Ta druhá jako by zmizela. Přesto se vyskytují zkazky o tom, že druhá skupina existuje. Podle nich přešla do utajení, aby mohla snáze čelit Zlu. Poznávacím znakem druhé skupiny je platinový prsten s modrým drahokamem a věta: Jde tedy o vyšší zájmy? Nevíme nic bližšího o jejich organizaci, ale jedno je jisté, jsou to taky rytíři Síly.
Díky, mistře, řekne si v duchu. Mistr Tara-Ju věděl, co se mu může v budoucnu hodit. Je to tedy jasné, narazili jsme na druhou větev rytířů Síly, která už přes dva tisíce let žije v utajení a jak je vidět tahá za nitky vývoje v Unii i mimo ni, myslí si Nik.
Král si stále ještě hraje s prstenem. Aha, chce nějaké znamení, ale jaké? Jde o vyšší zájmy, bleskne Nikovi hlavou.
„Ano, vaše výsosti, jde skutečně o vyšší zájmy,“ řekne Nik.
„Pomohu vám, podle svých možností, ctění rytíři!“ zvolá král.
Co Nik sleduje? Kam tím král míří? Tyto a podobné otázky se honí Lubošovi hlavou, když poslouchá, co ti dva říkají. Ta slova! Ty věty! Jako by měly jakýsi skrytý význam. No jistě! To musí být druhá část rytířů Síly ti, co ustoupili do pozadí, aby mohli lépe hájit Dobro. Určitě jsou to oni!
2.Tým vědců
Uprostřed klenuté audienční haly stojí královský trůn. Modrý samet se zde snoubí s platinovým kováním a vzácnými drahokamy zasazenými do opěradel. Mramorové sloupy zdobené výjevy z minulosti Asfaltové země jdou napříč touto kruhovou místností. Opticky tak zkreslují její tvar na ovál.
Šedobílé mramorové desky podlahy protkané hustou sítí černých žilek vypadají jako obrovská mapa. V hlavici každého sloupu ukryté světelné panely pomáhají světlu procházejícímu křišťálovou kopulí důkladněji projasnit místnost. Malé palmy rostoucí z ohromných stříbrných květináčů zvedají své rozcuchané hlavy podél zdí síně.
Na trůně přesně pod středem kopule sedí zdejší vládce. Král je oblečený do generálské uniformy slušivých modrých barev. Před ním stojí dvě postavy. Jeden z chlapců je zřejmě místní. Prozrazuje ho jednak jeho opálená pleť, ale i jeho šaty, typické pro tuto zemi.
Druhý hoch je nejspíš cizinec. Je také opálený, ne však tolik jako jeho druh. Dlouhý tmavošedý plášť kryje většinu jeho těla. Vidět jsou jen světlé nohavice a krátké černé střapaté vlasy. Jeho tvář otočená čelem ke králi je ke vchodu zády. Jeho oděv na první pohled naznačuje nějakého studenta nebo snad chudšího šlechtice. Rysy chlapcova obličeje, v nichž se skrývá ostražitost a soustředěnost, ale i určitá dávka zkušenosti, nám však mohou prozradit, že jde o rytíře Síly.
„Myslíte si tedy, že Zlo chce zde v Asfaltové zemi porazit rytíře Síly?“ duní opět prostorem králův hlas.
„Ano, vaše výsosti,“ odpovídá Luboš. Musíme si věřit, spojit se, i on to jistě chápe, jinak by nám nedal to znamení. „Jsme si tím jisti. Celá ta záležitost s tou nemocí, byl jen trik, jak sem nalákat rytíře Síly a zničit je. Nejde totiž o tu nemoc, to je jen prostředek, jde o účel.“
„A ten je jasný,“ dodá. Teď, není to tak dávno, cos neviděl a nevěděl vůbec nic.
„Hm, kdyby nebylo rytířů Síly, Vesmírná unie se zhroutí. Přijde chaos a Zlo bude mít volnou cestu, aby se opět chopilo moci.“ Jak prosté, příčina, následek, začátek, konec.
„Ano, Zlo je velice silné, ošálilo smysly už mnoha našim rytířům. Tušili jsme jen, že se něco děje, ale nevěděli jsme co,“ vysvětluje Luba. Nejasné byly vize a vidět nebylo nic než hustou mlhu, jeden malý starý citát z historie rytířů Síly. Pozdrav z dob těsně před druhým temným obdobím. „Vaše organizace, může nám v boji proti Zlu nějak pomoci?“
„Nejsem si jist. Je to už mnoho staletí, co se naše cesty rozešly,“ přemýšlí král. Jak jim to říct, nabídl jsem jim pomoc, ale nechci je zklamat. „Jde nám sice o totéž, ale používáme jiné metody…“
„Ano, vy jste se stáhli do ústraní, přerušili kontakty…“ přeruší ho Luboš. „Ale všichni přece bojujeme proti Zlu, ne?“ Jedno je jisté, jsou to rytíři Síly, slova mistra Tara-Ju, která se vybavila i Nikovi.
„Zlo je naším společným protivníkem. My však nebojujeme přímo s rytíři Temna. Snažíme se problémy řešit diplomaticky… my nemáme takový výcvik, jako vy…“
„Jak to?“ podiví se Luba. Pauza tisíců let?
„Rozeznáme, když člověk lže, ale nedokážeme tak usměrňovat Sílu jako vy. Nemáme ani tak rychlé reflexy jako rytíři Síly. Jsou-li rytíři Síly bojovníci, my jsme spíš diplomaté. Nemáme krystalové meče, neznáme tajemství jejich funkce. V době, kdy se naše cesty rozdělily, jsme používali zahnuté ocelové meče. My je ještě pořád máme. Ale spíš je to památka na náš původ, než zbraň. Ocel proti energetickým výbojům neobstojí.“ Kde ty staré časy jsou?
„Jak nám tedy můžete pomoct?“ ptá se Luboš. Teď to chce hlavně bojovníky, jestli Zlo udeří. I když… mohou být i jiné možnosti.
„Asfaltová země má ohromné finanční prostředky i výrobní možnosti. Vlastníme velikou armádu, mí vojáci mají perfektní výcvik. Nemáme sice výbojové zbraně, ale ani naše asfaltové pušky nejsou k zahození,“ odpovídá král. Přijmou to?
„Rytíři Síly se snaží vyhnout se válkám, protože válka je jen druh Zla a k Dobru nás Zlo nedovede,“ opáčí Luba. To musí vědět. Je jen nepatrná hranice, ale velký rozdíl mezi rytířem Síly a Temna!
„Ano, ty však říkáš, že Zlo má pravděpodobně nějakou armádu, protože jen pár rytířů nemůže zničit mocnou armádu Vesmírné unie,“ usměje se král. Co když není jiná možnost?
„Chcete tedy použít proti armádě Zla, armádu Dobra. To nás ale taky dovede do války,“ odporuje Luboš. Zní to lákavě: boje se zúčastní jen omezené síly, nemusela by z toho být celogalaktická válka.
„V této situaci je však válka už nevyhnutelná,“ promluví Ari, který dosud celou rozpravu pozorně sledoval. Nelze ji zastavit, pouze zmírnit. Zmenšit její ničivou sílu.
„Hm, asi máš pravdu. Musíme ale všechno probrat s velmistrem,“ souhlasí Luboš. Nevím, jestli on bude souhlasit.
„I já se musím spojit s prorokem…“ odpoví král.
(- – -)
Tmu rozřízly proudy světla z panelů na stropě. Před Nikem se objevil obří prostor výrobní haly. Kilometry trubek z lesklé šedé oceli se kroutí kolem panelů u stropu i okolo ochozů u stěn. Nik pohlédl do propasti pod sebou. Na podlaze z tvrzených asfaltových desek stojí nekonečné řady strojů.
Nik se snaží odhadnout jejich počet, ale je jich taková spousta, že ani cvičené smysly rytíře Síly nedokáží odhalit jejich přesné množství. Uvědomuje si, že v celém tom prostoru není ani jediný člověk. Celá ta hala je vyjma jeho a jeho průvodců úplně prázdná.
„Jak dlouho vám bude trvat, než vyrobíte potřebné množství ionových zářičů?“ ptá se svého průvodce.
„Asi tak pět až šest hodin, rytíři,“ odpovídá vědec po jeho boku.
„Kolik času bude trvat rozmísťování zářičů na poušti?“ pokračuje Nik. Čas, čas, čas. Někdy je ho moc, jindy zase málo.
„Myslím, že bychom mohli být do rána hotovi, rytíři,“ oznamuje druhý vědec.
„Výsledky by se měly projevit asi tak za deset hodin, pseudorakovina rychle ustupuje. Jak dlouho bude trvat celý dekontaminační proces?“
„Dvacet až dvaadvacet hodin, všechny zářiče, musí být spuštěny současně, aby byly při této hustotě účinné, rytíři,“ říká jiný vědec.
„Dobrá musíme stanovit nějakou sledovací oblast, kam umístíme měřící přístroje, máte nějaké návrhy. Měla by zastupovat zdejší průměrnou krajinu, nějaké menší město, pár vesnic…“ ptá se Nik.
„Ano, rytíři, nejvhodnější je čtverec 69A-57G, v oblasti jsou dvě malá města: Al-Jimání a Hálí-Porok, dále je tam několik vesnic, pár asfaltových vrtů, krajina je tam rovná v jedné části mírně zvlněná, prostě průměrná provincie, rytíři,“ odpoví jiný mudrc.
„Fajn, jak dlouho vám bude trvat rozmísťování detektorů?“
„Osm, možná devět hodin, na každý čtverečný kilometr musí přijít čtyři detektorové stanice. Každopádně bychom to však měli stihnout před úsvitem, rytíři,“ říká další badatel.
„Dobrá, můžete rozjet výrobu a rozmísťování monitorovacích přístrojů. Musíme mít první údaje aspoň hodinu před spuštěním zářičů. Kdyby se vyskytly jakékoli problémy, okamžitě je hlaste. Vojáci ochrání kolony v rizikových oblastech. Dejte se do práce!“
„Ano, rytíři!“ odpoví vědci sborově a rozejdou se, každý za svou prací.
Za pár okamžiků už pracují replikátory na plný výkon. Jeden za druhým vyjíždí ionové zářiče z obrovských výrobních linek. První práce dekontaminační operace začaly…
(- – -)
Luboš přejede prsty po klávesnici svého počítače. Na obrazovce se ukáže nápis: zahajuji vyhledávání stanice. Pak problikne hláška: stanice nalezena. Konečně se zobrazí obvyklá věta: zahajuji vysílání v režimu PDMT.
Luba rychle překládá, přenos dat meziplanetárním tunelem. Lubovi bleskne hlavou význam té věty. Radiové vlny jsou moc pomalé pro komunikaci mezi vzdálenými soustavami v reálném čase, proto je vytvořen meziplanetární tunel, který přenos vln urychlí. Na monitoru problikne nápis: meziplanetární tunel vytvořen.
Luboš pohlédne na rozmazaný obraz na obrazovce, trochu si pohraje s nastavením vysílání a sleduje, jak se obraz vylepšuje. Konečně lze rozeznat velmistrovu tvář a částečně i její pozadí. Luboš odhaduje na galaktickou bitevní loď unie. Vypadá to tedy, že válka je neodvratná.
Ozve se zvuk jen vzdáleně podobný lidskému hlasu a ústa na monitoru se neznatelně pohnou. Luba vyladí ještě příjem zvuku a pozdraví velmistra.
„Co se děje Luboši?“ ptá se velmistr. Tuší, že chlapci na něco přišli.
„Podařilo se nám rozluštit záhadu Asfaltové země, velmistře,“ odpoví Luba. „Jde o pseudorakovinu vyvolanou zářením. Upravili jsme naše ionové zářiče tak, aby vytvářely dostatečně silné záření na neutralizaci částic. Replikátory v Asfaltové zemi začaly s jejich výrobou. Už brzy se dozvíme, je-li naše domněnka pravdivá…“
Luba přestane mluvit. Po monitoru přeběhne několik pruhů a pak se obraz ztratí. Několikrát blikne nápis zaměřuji meziplanetární tunel, až se opět ukáže velmistrova tvář. Obraz je nyní mnohem horší a chvílemi vypadává.
„Flotila přešla na nadsvětelnou rychlost. Až přestaneme zrychlovat, spojení se opět zlepší,“ promluví velmistr.
„Myslím, že brzy dojde k rozhodující bitvě. Jakmile Zlo vytuší, co jsme odhalili, nejspíš zaútočí, velmistře,“ pokračuje Luboš. Je si jist tím, co říká, bitva mezi Dobrem a Zlem je nevyhnutelná. Už dlouhé roky se připravuje a my zatím nic netušili.
„Hm, jakmile se dostaneme k Alfě-Tercii, připravím rytíře na cestu do Asfaltové země. Touto dobou by už tam měli být. Držte se, Lubo!“ velmistr se zamyslí.
Rada rytířů prohlásila situaci za kritickou. Hrozí rozbití dlouhodobé stability mezi všemi soustavami ve známém vesmíru. Jakmile totiž padnou rytíři Síly, zhroutí se i Vesmírná Unie, nejvyspělejší stát v Galaxii. Brzy po tom se sesypou i další menší samostatné soustavy, jež jsou na Unii přímo závislé. Rozpad velké části států povede k hospodářské krizi, jež zasáhne celý známý vesmír. Kdo, kromě Zla, by mohl z takového úpadku těžit?
Velmistra nenapadá žádná společnost, svaz ani stát, kterému by to mohlo prospět. Když se přesekne kmen, odumře celý strom. Každá část Galaxie něco ztratí. Celý fungující systém se rozpadne. Vše bude zničeno. Zůstane zde jen Zlo, které bude moct uchvátit veškerou moc do svých rukou… Ne, rytíři Síly nesmí podlehnout. Zlo musí být definitivně poraženo. Ne jako před tisíci lety, kdy bylo jen zahnáno do ústraní, nyní musí být úplně zničeno. Nikomu už nesmí být dovoleno, aby tak zneužil své schopnosti. Snad Ari konečně rozřeší problém Síly. Problém dvou jejích pólů, dobrého a zlého!
„Ano, myslím, že máme šanci Zlo porazit, Ari mluvil s Prorokem, už je z něj rytíř Síly,“ usměje se Luba.
Velmistr kývne: „Hm, je s ním tedy spjata veliká Síla.“ Ano, vždy je nějaká naděje, stačí ji jen najít.
„Ano, velmistře, to je nesporné…“
„Přišli jste ještě na něco?“ velmistr pozoruje na Lubošovi nezvyklé nadšení. Nikdy ho neviděl tak rozradostněného.
„Ano… objevili jsme druhou větev rytířů Síly… “ vysouká ze sebe Luba opatrně, „král Asfaltové země je jedním z nich…“
„Hm, opravdu se nám to velice zkomplikovalo.“ Problém je tedy opravdu veliký a Zlo musí být určitě velice silné, je-li zapotřebí obou větví rytířů Síly k jeho poražení. „Buďte opatrní a vše důkladně promýšlejte! Vystoupili-li i oni z ústraní, je situace vážná. Jsou to rytíři Síly, vytuší, když něco neklape.“
„Král Asfaltové země nám nabídl pomoc…“ pokračuje Luboš. „Nemohou sice bojovat s rytíři Temna, ale pomohou nám svou armádou, penězi a možná i diplomacií…“
„Hm, to by ale znamenalo válku, Luboši,“ zarazí se velmistr. „Rytíři Síly se snaží válkám zabránit.“
„Ano, velmistře,“ opáčí Luba. „Rytíř Síly může bojovat s rytířem Temna, ale proti početné a dobře vyzbrojené armádě Zla nemá moc šancí. A nechat bojovat proti Zlu jen armádu Unie, nemůžeme.“
„Máš pravdu, Luboši,“ odpoví velmistr. „Sami můžeme vyhrát jen bitvu, ale na vítězství v celé válce potřebujeme pomoc. Hlavně se nám to však nesmí vymknout z rukou. Válka musí být krátká. Jinak bude rovnováha ve vesmíru také zničena!“ Musíme být opatrní, velice opatrní. S každou další vteřinou se nebezpečí zvětšuje.
„Ano velmistře, rozumím vám!“ odpoví Luboš a ukončí vysílání.
3.Objev
Krajina pod rychle letícím vznášedlem ubíhá kamsi pryč do tmy. Nik sedí na druhém sedadle vedle pilota a přemýšlí. Občas si prohrábne světlé vlasy a olízne rty. Všechny zářiče byly už rozmístěny na svá místa. Zbývá je jen přezkoušet a pak už mohou být spuštěny.
Práce v pozorovacím sektoru jsou už skoro u konce. Už jen několik drobných úprav na detektorech a vše se může rozjet. Do svítání zbývají už jen dvě hodiny. Po rozbřesku se vše ukáže.
Světlo ozáří kolektory ionových zářičů, vytvoří se dostatečně silné energetické pole a pak už může ionové záření volně do okolí. záření bude zneutralizováno. Ionové zářiče mají vlastní generátor energie, který je bude pohánět za noci, a solární panely, jež je budou energií zásobovat ve dne.
Už zítra touhle dobou tu nebude žádné záření, tedy žádný důvod pro pseudorakovinu. Hned po spuštění budou vědět, jestli byla diagnóza správná. Množství částic by se mělo postupně snižovat až na nulu.
Čtverec 69A-57G se přibližuje. Támhle napravo svítí Al-Jimání a kdesi v dáli je i to druhé město. Nyní už Nik dobře rozeznává i chabé světlo druhého města. Za pár okamžiků si všimne i svítících drobounkých teček, to hlavy vrtných věží ukazují vznášedlům, kde jim hrozí nebezpečí.
Jasná světla vezírského paláce v Al-Jimání přitahují Nikovu největší pozornost. Pilot suverénně kličkuje mezi vrtnými věžemi. Nik se soustředí na přítomnost, aby odhalil možné nedostatky svého plánu.
Z rozjímání ho vytrhne prudká síla setrvačnosti, která ho málem vyhodí ze sedadla. Ještěže jsem připoutaný! Vznášedlo zastavilo před vchodem do vezírského paláce.
Nik se jen zběžně porozhlédne po budově a následuje vezírova pobočníka, který ho vede dovnitř. Vše je tu sladěno do všemožných odstínů modři doplněných o chladnou žulu. Místnosti tu nejsou tak přepychově vybaveny jako v královských palácích, ale i tak působí útulně.
Světelné panely jsou ztlumeny, a tak jen těžko může přečíst nápis nade dveřmi, do kterých vstoupil. Stálo tam: Provincie Al-Jimání, vezírský úřad…
( – - – )
Jako místo druhého setkání zvolil král útulné prostředí své komnaty. Stěny z mramoru přikryté koberci ze silné vlny a ozářené ztlumeným světlem panelů navodily docela jinou atmosféru než, jaká panovala v audienční hale.
Bylo tu vskutku útulno. Král se uvelebil na polštář uprostřed místnosti a vybídl hochy, aby si udělali pohodlí. Luboš si pozorně prohlížel celou komnatu. Světlo panelů za koberci vyluzovalo stíny na záhybech závěsů splývajících v rozích místnosti na zem. Malá úzká okénka vedoucí do zahrad byla otevřená, jako všechna ostatní každou noc.
Chlapci se posadili na zem a zahleděli se na krále. Jeho obličej nevypovídal o jeho vnitřních pocitech vůbec nic. Byl to přesně ten obličej rytíře Síly, ze kterého ani ty nejvyškolenější zraky nedokáží nic vyčíst. Lubovi králova tvář trochu ubrala jistotu.
„Takže,“ přerušil dlouhé mlčení král. „Co tomu říká velmistr?“ Vrací se starý problém rytířů Síly. Zvolit menší válku, když hrozí velká?
„Velmistr souhlasí s vaším návrhem, králi,“ začal pomalu Luboš. „Musíme však každý krok předem zvážit a dobře promyslet.“ Luboš se na okamžik odmlčí a přemýšlí nad slovy. „Cílem Zla je chaos a ten můžeme způsobit i my, když nebudeme vše zvažovat.“ Některé věci nelze slovy vyjádřit. A tohle je jeden dost dobrý příklad.
„Hm, ano. Naše akce musí mít jasný cíl a musíme je ovládat,“ přikývl král. Takže hrozí vskutku velké nebezpečí. Rytíři Síly zvolili místo války, válku!
„Ano, válka nás nesmí ovládat a my ji nesmíme zneužít,“ opáčil Ari. Jinak bude o několik rytířů Temna víc a ne jen to!
„Dobrá, i prorok souhlasí s naším plánem. Státy a planety Ligy vám pomohou.“ Král pokývl hlavou. Snad vybrali nejlepší řešení. „Z našich legií a flotil vytvoříme společnou armádu. Zástupci jednotlivých částí se sejdou v generálním štábu a společně budou rozhodovat o nasazení našich jednotek. Souhlasíte?“
„Rytíři Síly však nesmí podléhat společnému řízení. Rytíři Síly musí stát mimo,“ odpověděl Luboš. Musí zůstat aspoň trochu nestranní.
„Ano, chápu, proč to chcete. Věřte, že i prorok to ví,“ usmál se král. Jak moc velký tlak to musí být, aby zatáhl rytíře Síly do války!
„Dobře,“ přikývl Luboš, „to by šlo.“ Není lepší možnost.
„Co vesmírná unie, budou s našim návrhem souhlasit?“ obával se král. Tady by mohl být háček.
„Myslím, že ano. Velmistr je dokáže přesvědčit, aby to nechali na nás,“ odpoví Luba. Doufám! Jinak vše ztroskotá.
„Hm, snad pod vlivem nových informací změní názor,“ kývne král. Budou muset, jinak nadcházející dobu nepřežijí.
„Když jim vše dostatečně objasníme, i oni snad pochopí, o co nám jde,“ vysvětluje Ari. „V chaosu je i jejich smrt, poslechnou nás.“ Nebo zemřou a my s nimi.
„Dobře, informuji o všem proroka,“ ukončí rozhovor král.
„Ano, vysvětlíme váš plán velmistrovi,“ usměje se Luba.
( – - – )
Z vrcholku černé duny trčí platinová anténka. Bez hnutí vysílá do éteru kódované údaje z malé červené skřínky pod povrchem. Radiové vlny běží po povrchu kovu a přenáší se do vzduchu. Rychlostí světla putují do monitorovacího střediska v nedalekém městě.
Muž u počítače v kontrolním středisku stiskne jednu klávesu. Zelený sloupeček na monitoru se pomalinku snižuje, až se ztratí. Ionové zářiče ukončily sou činnost.
Chvíli se nic neděje. Krabička pod povrchem vysílá dál své šifrované údaje do města. Z ničeho nic proběhne po anténce odlišná vlna se znepokojujícím obsahem. Muž obsluhující počítač v kontrolním středisku se lekne. Chvíli vyčkává, zda se zpráva potvrdí.
Ano! Další problém je na světě. I k jiným počítačům dorazila stejná zpráva: hodnota záření opět roste. Teď, kdy už by měly být všechny částice v půdě zničeny ionovývým zářením, opět stoupá jejich počet. Muž si podrbe vlasy pod širokým turbanem a zvedne se. Jde oznámit tomu rytíři Síly, že jeho plán nevyšel…
( – - – )
Na hlavním kontrolním stanovišti bitevní lodi stojí starší muž. Dlouhé černé vlasy a vousy zakrývají většinu jeho tváře. I tak lze však poznat, že má starosti. Vrásky na jeho čele i napjaté svaly pod hábitem rytíře Síly to vytrubují do okolí.
Velmistr se v posledních týdnech dramaticky změnil. Nikdo by to od zkušeného rytíře Síly nečekal, ale stejně k tomu došlo. A kdyby k tomu nedošlo teď, stalo by se to jindy. Velmistr cítí, že mu vše přerůstá přes hlavu.
Nejprve ta nejasnost vizí do budoucnosti, pak ta tajemná nemoc v Asfaltové zemi, teď zas snaha Zla o úplné rozbití Unie a zadupání rytířů Síly do země. A navíc ta touha Nejvyššího regenta Unie po válce. Velmistr si toho dobře všiml při rozhovoru s předsedou senátu.
Úplně to z něj bylo cítit, ještěže předseda senátu věří v demokracii a mír, jinak by válce nezabránil. Stejně válka bude, je to jisté, Arimu se dá věřit, mluvil s prorokem, takže toho ví vlastně nejvíc.
Právě ta neodvratnost války na velmistra tolik doléhá, tíží ho na každém kroku. Pořád mu hlavou běží ta slova jeho mistra: rytíři Síly chrání mír a svobodu, používají své umění a schopnosti, aby zamezili Zlu chopit se moci a zničit to, co oni chrání. Válka a utrpení jí způsobené jsou nástroje Zla, jak podlomit víru lidí ve vládu. A právě víra lidí drží vládu u moci.
Velmistr cítí nepopsatelný zmatek, prožil teď po sobě několik ohromných šoků, z nichž se bude vzpamatovávat ještě hodně dlouho. To vše otřáslo vírou v jeho schopnosti i v možnosti Dobra.
Ještě pořád však věří v Dobro a to ho teď drží při životě. Jen on sám ví, jak blízko je u bezedné propasti, do které když spadne, už nikdy nebude moct vylézt zpět na povrch. Jak málo stačí, aby se propadl do úplně jiného světa…
Na můstku bitevní lodi je rušno. Flotila už brzy vystoupí z hyperprostoru u Alfy-Tercie. Počítače jsou celé žhavé, od provádění výpočtů potřebných ke snížení rychlosti.
I vojáci vypadají nažhaveně. Celá ohromná armáda Unie teď stojí v plné pohotovosti před branami Alfy-Tercie, kde leží i její nejvýznamnější stát.
Admirálové se radí, jak nejlépe rozmístit flotilu kolem planety, a jak v soustavě. Jeden navrhuje hlídkovat za vnějším okrajem soustavy, jiný zas co nejblíže planety, další chce s částí flotily ustoupit do sousední soustavy Gama a zmást tak nepřítele.
Ach, jak jsou omezení, pomyslí si velmistr, nevědí, že nepřítel, který se na ně chystá, bude vědět o každém jejich kroku. A někdy i dopředu. Jak lehko lze teď pozorovat ze tmy události na světle, s hořkostí procedí skrz zuby, a jak těžké je vidět ze světla do tmy!
Vrchní admirál kývne rukou, kapitán předá rozkaz dál, až jakýsi poručík u počítače pomalu plynule stáhne jednu z pák před sebou. Velmistr cítí každou buňkou ve svém těle, jak loď zpomaluje.
Kousek od prstence asteroidů, jež ohraničují soustavu, se vynoří celá bitevní flotila Unie. Desítky bitevních lodí, stovky křižníků, nespočet fregat a nevyčíslitelné množství stíhaček najednou vypadlo z hyperprostoru.
Už jen přítomnost takové flotily v okolí nějaké soustavy dokáže svrhnout nebo naopak podpořit vládu, potlačit povstání, či skončit puč. I pouhá desetina lodí by dokázala zničit celou tuto soustavu.
Kromě hlídkových lodí a několika málo opravovaných kolosů se veškeré kosmické bojové lodě Unie stáhly sem. Tak málo stačí a může dojít k obrovské celogalaktické válce. První a nejspíš taky poslední v dějinách lidstva.
Právě proto to musí velmistr zastavit. Místo na můstku bitevní lodi vyměnil za pohodlné sedadlo štábního transportéru mířícího k Alfě-Tercii.
( – - – )
„Cože, hodnoty záření opět stoupají?“ vyhrkne Nik na vědce, jež mu sdělil tuto informaci. „Jste si jisti, že přístroje ukazují správně?“
„Ano, rytíři,“ uklání se jiný vědec, „všechny přístroje jsme zkontrolovali a žádné chyby jsme nenašli.“
„A co ionové zářiče, fungovaly i ty správně a stanovenou dobu?“ pokračuje Nik.
„Ano, rytíři, program kontrolovaly naše počítače,“ odpovídá další mudrc, „a zářiče jsme vypnuli přesně podle vašeho rozkazu!“
„Hm, to by pak mohlo znamenat, jen jedno…“ zamyslí se Nik.
„Přesně tak,“ dotvrdí Ari, „někde musí být instalovaný zářič částic, který ozařuje okolí.“
„Hm, to je další komplikace,“ zavrčí Nik.
„Vyřešit ji, je však docela snadné…“ usměje se Ari.
„Já vím, stačí jen pomocí Thórovy metody určit, kde je zářič, a pak ho zničit,“ dopoví Nik.
„To už by neměl být velký problém,“ kývne Ari.
4.Před bitvou
„Velmistr tedy souhlasí s naším návrhem?“ přeruší ticho ve zšeřelé místnosti zvučný králův hlas. Setkali se opět v královských komnatách.
„Ano,“ odpoví Luba a otevře oči. Doteď seděl v meditační poloze na koberci před králem. „I podle něj je válka nevyhnutelná.“ Lubovi myšlenky sledují Ariho, který odjel za Nikem zjistit, jak pokračuje dekontaminace. Celou tíhu vyjednávání tak položil na jeho bedra. Luboš rychle zaplaší podobné úvahy a věnuje se tématu. Aha tohle jsem chtěl ještě říct: „Snad se nám podaří udržet síly Unie stranou.“
„Hm, slyšel jsem, že se v této soustavě objevila celá válečná flotila Unie,“ opáčí král. Situace se vyvíjí zajímavě, přemítá, vynořil se další střípek mozaiky. „A jsou prý i dost bojechtiví.“
„Hm, zvláště Nejvyšší regent odkryl svou pravou tvář,“ kývne Luba. Teď se musím soustředit, řeší se tu dost důležité věci a já si nesmím dovolit vypadnout!
„Zdá se, že je pod vlivem Zla,“ odpoví král. Ten hoch to trefil, Nejvyšší regent na straně Zla je mocný trumf v rukou nepřítele. „Z korupce mezi představiteli Unie plyne do budoucna veliké nebezpečí.“ A bude stále větší, jak se bude válka táhnout.
„Ano, Unie se může rozpadnout, nebo dokonce vstoupit do války, to by znamenalo katastrofu,“ přizná Luba. Konečně mi to zase myslí, neví čím to je, ale cítí se unavený.
„Hm, každý, kdo má něco proti Unii by se přidal na stranu Zla,“ doplní král. Opravdu se mi to nelíbí, říká si v duchu, na nebi flotila, na zemi bojechtivý regent a navíc ta nemoc. Je to sice jen prostředek, ale pořád ještě funguje a ohrožuje mou zem. Ano, teď jde vskutku o vyšší zájmy. Zlo je blízko vítězství a Dobro nedaleko od porážky, obyčejné věci musí jít stranou. Konečně se přinutí dokončit větu: „To by byl konec celého lidstva. Celogalaktická válka, nástup zmatku… brr.“
„Musíme zabránit komukoli, aby zaútočil na tu flotilu, i sebemenší incident by v tuto chvíli rozpoutal ničivou válku. Vlastní armáda Zla nebude až tak silná, ale připočteme-li k ní i jejich potenciální spojence, bude to znamenat válku takového rozsahu, jakou lidstvo ještě nezažilo.“ Lubošova hlava konečně pracuje tak, jak má. Stačilo k tomu pár navenek neznatelných cviků a veškerá únava z něj spadla.
„Mohlo by dokonce dojít i k vyhlazení lidstva, i když je to dost nepravděpodobné,“ zhrozí se král. Nejspíš by to v poslední chvíli stopli, ale mohlo by se stát, že už to nebudou moct zastavit.
„Ano, Zlo chce moc, kdyby zničilo lidstvo, nemělo by komu vládnout,“ souhlasí Luboš. Zničení lidstva je dost nepravděpodobné, i když… přeci jen, Zlo je schopno všeho, ale k tomuhle snad nedojde.
„Dobrá shodneme se na jednom: za žádnou cenu nesmíme připustit válku mezi Unií a spojenci Zla. Jestli k nějaké válce dojde, jako že nejspíš ano, musí bojovat jen armády Zla s našimi jednotkami, nikdo jiný,“ uzavře král. Teď jsem vystihl jednu důležitou myšlenku, rozradostní se. Několik posledních jednání tu hovoříme vlastně jen o ní…
„Ano s tím velmistr souhlasí,“ usměje se Luboš. „Teď si musíme probrat politickou situaci v Galaxii, snad máte nějaké informace, které my neznáme.“ Víme toho dost, uvažuje, ale přece jen se mi zdá, že to je žalostně málo. Informací není nikdy dost.
„Na straně Zla bude nejspíš Spojený cech obchodnický,“ začne král, „Už dlouho jim vadí obchodní zájmy Unie. Pod svou mocí má ale jen dvanáct soustav, jeho armády jsou vyčerpané nedávnou válkou o soustavu Omega A.
Nakonec ji získali, ale jejich flotila utrpěla značné ztráty, navíc upadl jejich obchod. Je pravděpodobné, že část ztrát už nahradili, ale pořád ještě mají mezery v obraně. Pokud se zapojí do války bude to, až ke konci, kdy už bude vše jisté.
Do té doby budou síly Zla nejspíš jen podporovat iridiem z dolů na Jumbu v soustavě Omega A.“ A budou nepřátelsky nakloněni při hlasování v Galaktické radě mocných, dodá pro sebe. Co z toho plyne, to přece nemusím říkat, je to rytíř Síly, zakončí duševní rozprávku.
„Určitě se do boje zapojí i Gildovní svaz přepravců,“ pokračuje Luboš. „Disponují velkou armádou a mají monopol na dopravu ve dvaceti soustavách. Jejich slabinou jsou lodní reaktory na thorium.
Většina galaktických zásob thoria se nachází v neutrální soustavě Éta, především na planetě Éta-Prima.“ Tady hrozí velké nebezpečí, napadne ho, síly Zla se mohou nezávislé soustavy zmocnit. Vyvolalo by to sice v Galaktické radě bouřlivé rozprávky, ale byly by to jen rozprávky a thorium by bylo jejich.
„Imperátor soustavy Éta je jeden ze členů Ligy. Navíc, jako neutrální soustava, může kongres Éty zamezit dodávky surovin i výrobků do soustav válčících stran,“ usměje se král. Je tu sice jisté riziko, ale hlasování by mělo být takřka jednoznačně v náš prospěch.
„Dále je pravděpodobné, že nezávislá soustava Lambda je spojencem Zla,“ pokračuje Luboš. „Máme informace o jejich stycích s Gildovním svazem přepravců i Spojeným cechem obchodnickým. V posledních měsících jsme objevili několik ilegálních převodů na konta Intergalaktické banky.“
„Soustava Lambda vyniká hlavně výrobou rychlých křižníků s plutoniovými reaktory. Plutonium se nachází skoro v každé soustavě, není způsob, jak jim v jeho získání zabránit,“ zamračí se král. Ano, v získání plutonia jim opravdu zabránit nemůžeme.
„Intergalaktická banka profituje už po několik století, mají obrovské finanční rezervy, ale i dobře vycvičené vojáky na ochranu mezihvězdných konvojů s penězi. Disponují především Lambdánskými fregatami.
Jsou sice malé, ale rychlé a dost silně vyzbrojené, proti bitevním lodím nemají šanci, avšak žádné jiné fregaty proti nim neobstojí.“ Tady je veliké riziko, malé a hojně se vyskytující fregaty mohou snadno vypátrat a napadnout lodě, na kterých cestují rytíři Síly. Nejjednodušší způsob, jak zabít rytíře Síly, je rozstřílet loď, kterou cestuje, připomene si Luboš slova svého mistra.
„O žádných dalších soustavách nevíme,“ odtuší král po chvíli. Jsou tu určitá podezření, ale to lze probrat později, přemítá. Síla naznačuje, že se brzy něco semele, teď není času nazbyt.
„My také ne,“ zamyslí se Luboš. „Všechny tyto soustavy mají určitý obchodní důvod, proč jsou na straně Zla. Ale žádná z nich není soustavou Temných rytířů, ti by se tak nápadně neprojevovali.“ Další důležitý bod jednání, napadne ho, musíme zjistit, kde Temní rytíři sídlí. Ale ani oni to nejspíš nevědí. „No dobrá,“ přeruší ticho Luboš, „Jaké soustavy ovládá Liga?“
„O nezávislé soustavě Éta už víš. Dál je na naší straně soustava Delta…“ vysvětluje král.
„Aha, ti se zaměřují hlavně na výrobu odolných plastů a malých aktiniových reaktorů. Používají je zvláště do stíhaček, říká se, že jsou to nejlepší stíhačky v Galaxii.“ Jako malý kluk jsem snil o tom, jak létám v takové stíhačce, probleskne mu hlavou vzpomínka z dětství.
„Ano, kromě toho produkují protoplazmu, na ní jsou závislé obranné systémy soustav Unie. Spolu s Étou jsou to jediné dva zdroje protoplazmy v Galaxii.
Plazmové kanóny na planetách mohou zničit jednou ranou i galaktickou bitevní loď, dokud budou kanóny funkční nezaútočí na žádnou planetu Unie žádná flotila přímo,“ dodá král.
„Takže tady musí někde mít stát, který přijme jejich válečné lodi,“ vykřikne Luba. Vzpomínky se vypařily jako pára nad hrncem, když zjistil význam králových slov.
„Proč?“ nechápe král. V poslední době se objevuje stále víc překvapivých skutečností a teď ještě takový rozměr spiknutí Zla. Už se ani nediví, že na to rytíři Síly nepřišli, vždyť odhalit tak komplikovanou strukturu dá velkou práci.
„Zlo chce zaútočit přímo na Kontinentální stát Unie, kdyby tu někde neměli své spojence, museli by se vylodit přímo a to by znamenalo obrovské ztráty. Už jenom kvůli plazmovým kanónům a teď je tady navíc i celá flotila Unie…“ vysvětluje Luboš.
„No ale Kontinentální stát sousedí jen s naší zemí…“ Král si uvědomuje, že je to už poněkolikáté, co nemůže pochopit, co ostatní chtějí říct. A to je vlastně taky rytíř Síly!
„Hm, ale v poušti jsou i jiné státy ne?“ zeptá se Luba. Cítí, že král ho stále ještě nechápe. Ví však, že rytíři Síly stačí jen ukázat cestu, že není potřeba ho pak tou cestou provést.
„To ano, ale mezi nimi a Kontinentálním státem je naše zem, jak se přes ní dostanou?“ diví se král.
„O Asfaltové zemi se říká, že je nevyspělá a navíc má vnitřní problémy s nemocí,“ snaží se Luba dál. „Zlo si myslí, že nebudete mít dost sil na to, abyste zabránili invazi. Oni doufají, že vás ta nemoc zničila.“
„Hm asi je o tak,“ uzná král, „kdo je však ten jejich spojenec?“
„Musí to být uznaný neutrální stát, se statutem galaktické říše. Jinak není jeho kosmický prostor pro vojenské kosmické lodě jiných států tabu. Navíc tam musí být alespoň základní úroveň infrastruktury, když se tam má vylodit celá armáda,“ vykládá Luboš. Zdá se, že král už začíná ukazovanou cestu tušit.
„Těmto požadavkům odpovídají jen tři pouštní státy,“ odpoví král. Který pak to asi je?
Luboš kývne, aby král pokračoval.
„Takže statut galaktické říše nedávno obdržela Středopouštní říše, která leží za jižními hranicemi Asfaltové země. Pak Východopouštní říše na východě a Říše západní asfaltové pouště na západě.“ A ještě dodá spíš jen pro sebe, než pro Lubu: „Ostatní státy jsou malé chudé a zaostalé, snad.“ To poslední slovo vyřkl tak tiše, že jej Luboš jen ztěží zachytil.
Najednou do místnosti vstoupí stráž: „Vaše výsosti, jsou tady dva mladí rytíři Síly, chtějí s vámi mluvit.“
„Vpusťte je dál,“ přikáže král.
„Ano, výsosti,“ uklání se voják.
„Vaše výsosti,“ ukloní se Nik a Ari, hned jak vstoupí do pokoje.
„Skončila dekontaminace úspěšně?“ ptá se král. Změna tématu je mu vítaná, aspoň si trochu srovná nové informace v hlavě.
„Ne,“ sklopí Nik hlavu. „Po vypnutí ionových zářičů se začal obsah částic opět zvyšovat. Za osm hodin dosáhne míra záření bývalé úrovně.“
„Jak, jak je to možné?“ vysouká ze sebe Luboš.
„Zlo nejspíš neustále udržuje v provozu zářič,“ promluví Ari.
„ zářič ale musí být někde blízko, buď přímo zde, nebo v nějaké sousední zemi. Podle naměřených hodnot v jihozápadní či západní části země, nebo dál za hranicemi. Než se nám pomocí Thórovy metody podaří objevit zdroj záření, bude to ještě chvíli trvat,“ doplní Nik.
„Říkáš na jihozápadě až na západě země,“ zamyslí se Luboš. „Takže buď Říše západní asfaltové pouště nebo Středopouštní říše.“
„Hm,“ přemýšlí král, „nejspíš to bude Říše západní asfaltové pouště.“ Král se odmlčí, „už třicet let spolu válčíme, měli by motiv spojit se se Zlem.“
„Ano, temná strana jim určitě nabídla vaše území výměnou za spolupráci při invazi,“ přikývne Luba. Konečně mu to došlo. „Dobrá počkáme ještě na výsledky Thórovy analýzy. Poskytnou nám vaše síly podporu při útoku na zářič?“
„Zajisté,“ souhlasí král. „Ale jak budeme čelit invazi?“
„Hm, podaří-li se nám zabít Kandidáta Zla,“ uvažuje Ari, „k žádné invazi nedojde.“
„Proč myslíš?“ zeptá se Luba. Moc Ariho nechápe, za tu krátkou dobu velice vyspěl. Někdy se Lubovi zdá, že až moc.
„Zlo bude oslabené, než se vzpamatuje, můžeme obsadit místo vylodění,“ navrhuje Ari. „Bude to vypadat jako úspěšné zakončení války mezi dvěma pouštními státy.“
„Hm, ale nebude podezřelá účast rytířů Síly?“ ptá se král. Takové akce jsou ošemetné, je tu veliké riziko mezisoustavového skandálu, za normální situace a vyostření konfliktu za současného stavu.
„Ne, můžeme vše zveřejnit, pak bude útok na zářič zcela regulérním zásahem rytířů Síly,“ odpoví Nik. I on ne vždy Ariho chápe, ale teď to odhadl dobře.
„Když zamezíme invazi, můžeme zamezit i válce?“ přemýšlí král. Jak lákavá se zdá tato možnost. A jak moc je neskutečná!
„Ne, obávám se, že ne,“ zesmutní Nik. „Válka je teď neodvratná.“ To je jediné, co je teď v zakalených vodách před bitvou jasné. Všechno ostatní se může ještě tisíckrát změnit, ale tohle už je neměnné.
„Řekl bych, že jsou dvě možnosti vývoje,“ začne Ari. „Buď se vylodí jinde a válka bude opravdu ničivá, nebo zaútočí na Alianci Dobra. Samozřejmě je tu i třetí možnost, a to že to vzdají a na nějakou dobu se stáhnou, ale to je dost nepravděpodobné.“
„Aliance Dobra však zatím neexistuje,“ podiví se král. Zase ten problém s dlouhým vedením. Někdy je to vskutku k vzteku.
„Zatím ne,“ opáčí Nik. „Ale, co když ji vytvoříme?“ Ari má pravdu, musíme se už na něčem konečně dohodnout!
„Přijme Zlo naši výzvu?“ obává se král.
„Myslím, že ano,“ uvažuje Ari. „Dozví-li se, že Aliance zaútočila na jejich spojence…“
„To už by ale nebylo v pravomocích rytířů Síly,“ ohradí se Luboš. Jeho myšlení je nepochopitelné a jeho myšlenky jsou někdy i docela nebezpečné!
„Ne, to ne,“ zamyslí se Ari. „Ale, když je obviníme z ohrožení míru, bude to legální.“
„Hm, myslím, že s tím bude Prorok souhlasit,“ ukloní se král.
„Dobrá, musíme ale velmistrovi ihned oznámit obvinění se všemi detaily,“ odtuší Luboš. Je vidět, že Ari je na tom z nás nejlíp, vybaví si.
„Výsledky Thórovy analýzy budou každou chvíli,“ odpoví Nik.
„Dobrá,“ pronese král. „Je tady ještě jedna důležitá věc. Všechny armády Říše západní asfaltové pouště jsou nyní v obklíčení u oáz Al-Gůra. Mí vojáci se chystají k útoku.“
„Hm, to ale nedává smysl,“ zamyslí se Luboš. „Proč by Zlo tolik riskovalo?“ To opravdu nedává smysl, je skutečně těžké rozeznat z místa na slunci, co se skrývá v černočerné tmě.
„Mají v záloze druhou armádu,“ přeruší ho Nik. Někdy mě opravdu udivuje, co říkám. Napadají mě věci, na které někdy ani zkušení rytíři Síly nemohou přijít, jako bych byl někdo víc, než jsem…
„Co?“ vyděsí se král. „Kde by ji vzali?“ Tak tohle už je na mě opravdu moc, řekne si.
„Ta bitva v poušti, o které jsem ti říkal, Lubo,“ odpoví Nik. „Přesně to se teď stane.“
Luboš kývne hlavou: „Takže Zlo je připravené.“
„Musíme se připravit i my,“ navrhne Ari. Je už nejvyšší čas, plán, který uzrál v mé hlavě, čeká na své naplnění. Musí se to stát tak a ne jinak, dotvrdí své odhodlání.
„Ano, máš pravdu,“ odpoví mu Nik. „Králi, musíte o všem uvědomit všechny členy Ligy, my uvědomíme velmistra. Dál musíte připravit své vojáky na bitvu, nesmí být zaskočeni!“ Nik vytáhne z kapsy počítač: „Výsledky Thórovy analýzy už přišly.“ Odmlčí se: „Hm, je to opravdu tam, někde v Azgardských horách, to je kousek od Al-Gůry, aspoň to budeme mít při cestě. Teď máme všechny podklady pro obvinění.“
„Já to vyřídím,“ navrhne Luboš. „Musím ještě předat velmistrovi seznam spojenců Zla.“
„Dobře, počkám tady, pak se vydáme na cestu k Al-Gůře,“ souhlasí Nik. „Králi, pojedete s námi?“
„Ano…“
Do síně vsupí strážný: „Vaše výsosti, naše síly u Al-Gůry jsou v obklíčení, nevím jak je to možné, ale objevila se tam další armáda, jsou v přesile. Bitva začne, co nevidět.“
„Připravte dva oddíly mé osobní gardy, za půl hodiny vyrážíme!“ rozkáže král. Otočí se na Luboše: „Pospěšte si, musíme se tam dostat před rozedněním.“
Komentáře
Přidání komentáře...