Domů2007-05-28
Odkaz Asfaltové země - třetí část
3. dílOdkaz Afaltové země
Díl třetí
Soumrak
1.Setkání po letech
Velmistr sedí u stolu v jednací místnosti sídla CGS. Ta místnost leží v nejvyšším patře budovy z plastu a oceli. Kolem se rozprostírá jedno z uniálních měst. Nachází se na Gamě-Sekundě. Je to soustava Unie a zároveň sídelní planeta CGS
Rozpory, které panují v Unii se soustavě Gama vyhýbají. Velmistrovi je jasné proč. Na to, jak to teď vypadá v jiných částech Unie, je tu klid, pomyslí si.
Ve druhém křesle proti němu pročítá spisy jeden ze soudců. Je to dobrý soudce. Jeden z mála dobrých soudců v Galaxii. Většina soudců u CGS je dobrá. Musí. CGS nepřijímá jen tak někoho.
Ale i tady se vyskytnou výjimky. Někteří soudci mohou být zkorumpovaní. Všichni mají stejné dekrety, které zaručují jejich nestrannost, ale přes to není každý stejně nezaujatý.
Tenhle soudce ale objektivní je. Velmistr to ví. Přečetl si toho člověka od hlavy až k patě. Velmistr taky tuší, že uspěje. Krystal, který soudci odevzdal, když přiletěl, obsahuje vše, co má.
Jsou tam identifikační čísla lodí, které špehují Étu a spousta dalších věcí. A navíc velmistr doplnil na krystal souřadnice, které mu odeslal Nik, než ho napadla. Velmistr pro ní nemá jméno. Je to prostě ona.
Ona, která kvůli jeho chybě, před lety utekla a ona, která se teď vrátila a přemohla Nika. Velmistr celý souboj sledoval. Velká část z něj se odehrávala jen kousek od Nikova počítače. Nejdůležitější ale bylo, že velmistr slyšel výkřik. Nikův výkřik, když podlehl.
Co se potom stalo, přesně neví. Nevydržel už poslouchat, jak ten chlapec křičí. Přerušil spojení a snažil se myslet na něco jiného. V odrazu Síly ale viděl, jak Nika táhnou do plastové cely. Spatřil, jak ho tam zavřeli, a ví, že je na živu.
Dokonce by si dokázal vybavit i cestu. Teď vše záleží na CGS. Žaloba je sepsaná a podaná, rytíři jsou připravení. Jestli soudce řekne ano, bude z toho oficiální zásah. Když ne, jsou i další cesty, jak odtamtud Nika dostat.
A velmistr jich využije, když to bude nutné. Nikdo nemá právo zadržovat rytíře Síly ve vězení! Navíc se Nik změnil. Velmistr si není jistý jak, ale tuší, že ještě může sehrát důležitou roli v tom, co se stane.
Soudce konečně promluví: „Tribunál CGS se rozhodl, že obvinění předložená rytíři Síly proti SCO jsou opodstatněná. Povoluje proto rytířům Síly zásah v soustavách SCO, podle jejich uvážení.“
„Děkuji, ctihodnosti,“ odpovědí velmistr.
„Co se týče dalšího soudního procesu proti SCO, bude ustavena komise, která se vším bude zabývat. Do skončení soudního řízení bude SCO ponechána vlastní samosprávě.“
Velmistr se zamračí. „Hrozba, že se SCO zapojí do probíhající války je pořád ještě veliká,“ poznamená.
„Samozřejmě, že soud uvalí na SCO sankce, které mu zabrání protivit se vůli soudu,“ dodá soudce.
„Snad je to udrží stranou.“
( – - – )
Blízko jedné ze soustav SCO se objeví hvězdný křižník. Zaparkuje na orbitu a vypustí dva transportéry. Transportéry míří k povrchu planety. Ke křižníku se přiblíží dvě fregaty.
Zatím se drží stranou, ale je na nich znát, že se jim to nelíbí. Výbojové kanóny jsou připravené k palbě, ale na křižník zatím nemíří.
Transportéry už zmizely v mracích. Sestupují níž a níž. Nezadržitelně se blíží ke svému cíli. SCO zatím nic nepodniká. Každému však je jasné, že to takhle lehce dál nepůjde. Jak čas plyne, napětí se stupňuje. Hangár křižníku opustí několik stíhaček. Stejně jako transportéry i ony sklouznou do atmosféry.
S každou další minutou čekání, jak se situace vyvine, přibývá velmistrovi na tváři další vráska. Když vstoupili do soustavy, měl nepříjemný rozhovor s místním představitelem SCO. Šlo o to, jak budou respektovat zásah rytířů.
Velmistrovi by nikdo nenamluvil, že budou spokojení. Takovouhle reakci ale nečekal. Něco se chystá, jinak se to nedá vysvětlit. Správce soustavy přijal rozhodnutí CGS klidně. Velmistr však přece jen něco vycítil.
Na správci bylo znát, že něco chystá. Ale co? V soustavě je v té chvíli jen několik fregat, které by křižník neměly ohrozit. Navíc na žádné planetě údajně nemají plazmové kanóny.
Někde ale musí být háček. Kde? Velmistr si tuhle otázku klade celou tu dobu, co sedí v transportéru. Takže kde?
Jistě na planetě je ona. I když se dobře skrývá, velmistr její přítomnost odhalil. Ona je silná a hlavně nebezpečná. Záludná a vychytralá.
Pak je tam taky několik vojáků SCO, ale to by neměl být problém. Kde je teda ten háček? To velmistr netuší. Síla teď neustále bouří. To zkresluje všechny vize. Ve spojení s mlhou, co tu byla už před tím, nemá šanci nic vidět.
Problémy, jen samé problémy!
Transportéry teď přelétají nad městem. Velmistr vykoukne z okna a sleduje ubíhající síť silnic, kterou občas přeruší nějaká budova.
A co teď? Přístav se blíží a zatím nic. Nic podezřelého, i když tady je divné všechno.
Vznáší se nad jezerem. Transportéry víří vzduch jen kousek nad vodou. Rozvířený vzduch čeří hladinu. Nebe nad nimi křižují stíhačky. Jejich stíhačky. Po strojích SCO není ani stopy.
Přistávací plochy se blíží. Jestli mají většinu svých lodí v soustavě Éta, zauvažuje velmistr, pak jich tady moc mít nemůžou. Kdo tu teda hlídá?
Velmistr pohlédne z okna dolů. Spatří louku, po které ubíhá stín jejich transportérů. Tu louku, už viděl. Nik odsud vysílal. Pak tady bojoval a podlehl jí. Stejně, jako on sám. I on jí podlehl. Nebylo to zas až tak dávno a on si to dosud dobře pamatoval.
Bolest, která ho tehdy porazila, je v jeho vzpomínkách stále stejně živá. Nedokázal jí čelit. Ta bolest byla moc silná. Chtěla po něm, aby křičel a on to udělal…
Jeho chyba způsobila, že tu stále ještě je. Teď přišel čas, kdy se zase potkají. Tím si je jistý. A teď už nepodlehne, to taky ví určitě. Nepodlehnu…
Transportéry dosednou na přistávací plochu. Velmistr vyleze ven a rozhlédne se okolo. V přístavu není žádná známka něčí přítomnosti. Nikoho tu nevidí. Zavřené hangáry však velmistrovi řeknou mnoho.
Myslí si snad, že jsme slepí? zeptá se sám sebe. V každém tom hangáru čeká nebezpečí. V každém z nich číhá smrt.
I ostatní rytíři Síly opustí transportéry. Velmistr jen na něco pomyslí a oni se rozeběhnou a obsadí některá důležitá místa okolo.
Podle zprávy CGS drží Nika někde tady v přístavu. Tomu by se dalo věřit, řekne si. Podle nich je to tu ale celé prázdné, jak jsme žádali. Je vidět, že jsou slepí. Což my rozhodně nejsme, napadne ho.
Vykročí vpřed. Sleduje ho jen několik rytířů, ostatní zůstali na svých místech. Soustředí se na přístav a čte zdejší Sílu. Vidí v ní obrazy vojáků, kteří se krčí v hangárech i schovaná vojenská vznášedla.
Tady to bude hodně těžké, dojde mu, když prochází uličkou mezi dvěma hangáry. Ví, že i ostatní ví to, co on. S vojáky si starosti nedělá, ale přízrak temného rytíře je cítit ve vzduchu. A cítí ho každý, ne jenom on.
Něco mu ale říká, že odsud Nika musí dostat. Za každou cenu. Tuší, že ta cena bude vysoká. Celý tenhle přístav je jedna veliká past. Past připravená pro nás.
Oni jen čekají a my jsme kořist. To zjištění ho nepřekvapí. Tušil to už dávno dopředu. Ale jde o Nika. Nikdy si nebyl jistý tím, že je to úplně obyčejný chlapec jako Luboš nebo jiní. Vždy tu bylo něco, co mu říkalo, že je v něm víc, než si myslí. Než si myslí on, než si myslí jiní, než si myslí sám Nik.
Ví, že riskuje. Ale zároveň ho něco nutí, aby odsud Nika dostal. A to teď, hned a za tu cenu, kterou mu SCO nabízí.
( – - – )
Nik se probudil. Leží na plastové podlaze. Je šedá, stejně jako holé čtyři stěny okolo. Strop má o něco světlejší barvu, ale dost možná, že se mu to jen zdá. V cele překvapivě svítí světlo. Silné světlo. Může za to několik světelných panelů na stropě.
Pomalu se posadil. Bolí ho to. Roztrhaný oděv propálený na několika místech od ostří krystalového meče se dá jen obtížně srovnávat s oděvem rytířů. Prohlíží si rány, které utržil v souboji. Většinou to jsou jen neškodná škrábnutí. Kromě stopy po meči, který se mu zaryl do břicha.
Pohled na ni ho moc nepovzbudil. Nevypadá to dobře. Takovéhle zranění by ho hodně bolelo, a tak, aniž by o tom věděl, tlumí bolest pomocí Síly.
Je to nebezpečné, ale každý rytíř to tak dělá. Zadívá se na šedé plastové dveře vyztužené ocelí. Zámek by mu nedělal problémy, ale silové pole před nimi by mu stejně nedovolilo projít.
Navíc nemá svůj meč. Jakýkoli pokus o útěk by tedy dopadl špatně. Ne, že by si s pomocí Síly nedokázal poradit s několika vojáky, ale na toho rytíře prostě nemá.
Přemohla ho a povedlo by se jí to zase. Zvlášť, když je zraněný. Musí čekat. Nic jiného mu nezbývá. Otázka zní, jak dlouho. Údaje, které stihl poslat velmistrovi, snad budou CGS stačit.
Jestli soud žalobu uzná, tak se o jeho popravu nepokusí. Akorát by to jejich situaci zhoršilo, to riskovat nebudou.
Opatrně se přišoupne blíž ke stěně, aby se o ni mohl opřít. Jedna věc mu ale stále vrtá hlavou. Proč ho nezabila? Kromě Dži-Gua se ještě s žádným jiným Temným rytířem nesetkal, ale tohle mu nešlo do hlavy.
Když bojoval s Dži-Guem, neměl pocit, že by ho chtěl jenom trápit. On ho chtěl zabít. Zabít jako zabíjel jiné rytíře Síle. Pomalu a bolestivě, ale zabít.
Kdežto ona? Jen mě trápila. Jak sama řekla, jenom si se mnou hrála! Asi ji bavilo dívat se, jak trpím. Proč by taky jinak chtěla, abych křičel?
Nevzpomíná si skoro na nic od okamžiku, kdy zakřičel. Odhadoval by ale, že jí to udělalo obrovskou radost.
Zavře oči. Je mu na nic. Souboj ho unavil a to před tím taky. Navíc je zraněný. Potřebuje si odpočinout. Ví to. Chce se mu spát. Pomalu upadá stále hlouběji a hlouběji do mlhy.
Snad se mu i zdálo, že umírá. Pak zaslechne něco jako hlasy. Šramot. Snad i střelbu. Potom uslyší zvuk mizícího silového pole. A pak mu přijde, že se otevírají dveře.
Jen pomalu otevře oči. Nelíbí se mu, když ho silné světlo v místnosti bodá do očí, to proto je tak opatrný.
Stejně to je šok. Chvíli nic nevidí. Slyší hlasy, ale jako by přicházely z veliké dálky. Teď konečně něco zahlédne. Stojí u něj několik postav. Nejdřív se polekal. Myslel si, že se k němu zase vrátila.
Pak ale pozná velmistra.
( – - – )
„Niku, vstávej, slyšíš mě?“ velmistrův hlas zní naléhavě. Má taky dobrý důvod, past konečně sklapla.
Nik něco zabručí. Pak na velmistra upře skelné oči a trochu se usměje.
„Jak je ti?“ zeptá se velmistr. Musíme si pospíšit, napadne ho. S každou minutou platíme stále větší cenu.
„Špatně,“ řekne slabým hlasem. Zvrátí hlavu dozadu a na chvilku zase zavře oči.
„Můžeš vstát?“ velmistrův hlas opět přidá na naléhavosti.
„Snad…“ pokusí se postavit, ale kdyby ho nezachytil některý z rytířů, asi by zase spadnul.
„Tak fajn,“ usměje se velmistr. „Musíme si pospíšit. Nejsou moc spokojení s naší návštěvou.“
Nik klopýtá chodbou pryč. Opírá se o jednoho z rytířů. Hlavu má skloněnou. Sleduje, jak pod ním ubíhá zem. Vidí, jak se mu pletou nohy. Snaží se jim poručit, kam mají jít, ale stejně dělají si, co chtějí.
Je mu špatně. Opravdu hodně špatně. Zatmívá se mu před očima a chce se mu spát. Krev mu buší ve spáncích. Břicho ho bolí. Skrz spálené maso prosakují kapičky krve.
Co se děje okolo něj, vnímá jen matně. Všechny hlasy kolem jako by přicházely z veliké dálky. Sem tam zahlédne letící výboj. Zdá se mu, že na ně někdo útočí. Rytíři okolo něj odrážejí svými modrými meči paprsky zpět.
Někteří z nich umírají, jiní jdou dál. Už skoro nic nevnímá. Stále víc se opírá o rytíře, který kráčí vedle něj. Hlasy. Slyší hlasy, ale už nerozumí, co říkají. Chvílemi zahlédne malý kousek přistávací plochy, většinou ale má před očima tmu.
Pak něco černého skočilo před ně. Nikovi kousek před očima zazáří červený krystalový meč. Slyší nějaké výkřiky, ale nechápe, co říkají. Kdosi ho odtáhne pryč.
Chce se mu spát. Stále víc touží po tom, aby usnul.
Ten někdo ho pořád vleče pryč. Zavře oči a skoro okamžitě se přestane zajímat o to, co se děje kolem…
( – - – )
Když jim temný rytíř zastoupil cestu, poslal velmistr ostatní i s Nikem pryč. K transportérům už zbývalo jen pár set metrů.
Teď tedy stojí připraven k boji. A ona stojí před ním. Má skloněný meč a ďábelský úsměv.
„Tak jsi přece přišel, věděla jsem to,“ řekne.
„Jak je to dlouho, co jsme se naposled setkali?“ zeptá se velmistr.
„Pár let, ale o to teď nejde,“ koutky se jí zvednou ještě víš. Oči jí zlostně zaplanou. „Teď jsi velmistr. Povýšil jsi.“
„Nemusíš se bát, že bych udělal stejnou chybu, jako kdysi. To už se nestane,“ promluví klidným hlasem plným Síly.
„Hm, jde ti to. Ale ne tak dobře jako mně. Řekni mi, záleží ti hodně na tom chlapci?“
„Ano,“ přizná.
„Trpěl,“ řekne sadisticky. „Hodně trpěl, ale nechala jsem ho žít. Kvůli tobě. Věděla jsem, že přijdeš.“
„Jsi stejná jako dřív. Vůbec jsi se nezměnila,“ konstatuje.
„Hm, tak stejná?“ zřejmě se baví.
„Stejně zlá a stejně krutá,“ pronese velmistr tiše. „Řekni, ještě tě pořád baví trápit druhé?“
Zasměje se. „To, mě bavilo vždycky.“
V té chvíli jí z rukou vyšlehnou plameny. Velmistr natáhne ruku před sebe a zastaví je.
„Co myslíš, že se stane teď?“ zeptá se jí. Nepřipustí si zlomyslný tón, ale není to od něj daleko.
Dívka vyskočí. Plameny se obrátí. Pak velmistr zaslechne výkřik. Oheň zmizí. Nezbylo po ní ani stopy.
Velmistr se rozběhne směrem k transportérům. Cestou odráží paprsky, které na něj míří. Je mrtvá. Dnes neudělal žádnou chybu a donutil ji tak, aby chybovala ona.
Před lety chyboval on. Málem zemřel. Nechala ho tehdy strašně trpět. Dnes se jí to vymklo z ruky. Podcenila ho. A zaplatila za to.
Velmistr se rozhlédne. Na nebi nad nimi létají stíhačky. Past sklapla naprázdno. Velmistr o tom začne přemýšlet.
Co, když tohle Zlo chtělo? Co, když je jen chtělo oslabit? Co, když to tak plánovali? Situace na Étě je špatná, k invazi může dojít každou chvíli. A rytířů Síly je stále míň a míň. Ale on Nika musel zachránit!
Teď už mu je jasné, že Nik je velice důležitý. Neví proč. Nedokáže si to vysvětlit. Ale je si tím úplně jistý.
V Nikovi je toho víc, než si kdy myslel. Víc, než si myslel Nik sám. Víc, než si mysleli ostatní.
Ari by o tom mohl něco vědět. Je přece vyvolený. Nebo snad ne?
2.Porada
Počasí na měsíci bylo stále stejné. Bouřku střídal déšť a pak se zase vrátila bouřka. Díky přívalům vody se všechny dny navzájem podobaly. Stejně mokré, stejně nevlídné.
Masy vody se valí na budovy uprostřed moře. Celý měsíc je jedno veliké moře. Voda, zase voda a nakonec taky voda.
Veliké vlny se zdvíhají a snaží se dosáhnout vyšších pater. Některým se to skoro i daří. Jiným chybí jen kousek, aby se přiblížily svítícím oknům v horní části.
Zespoda útočí na budovy vlny, shora to je zas déšť, vítr a blesky. Každou chvíli dostane nějaká budova zásah bleskem. To se potom kolem ní ovine zlatá elektrická síť, ale za chvilku zase sklouzne pryč.
Proudy deště bičují střechy a pak stékají do moře, aniž by napáchaly nějaké škody. Blesky se zas a znovu strefují do budov, ale ty stojí dál a vůbec jim to nevadí.
Venku sice zuří bouře, ale uvnitř panuje klid. Do prostorných síní v nitru budov nepronikne nic z toho, co se děje venku.
To však neznamená, že by se venkovní atmosféra nemohla přenést dovnitř. I tady, jak se zdá brzy vypukne bouře. Nebudou při ní šlehat blesky a dunět hromy, ale i tak může být ještě horší než ta, co zuří venku.
( – - – )
V jednom prostorném sále uvnitř klid zrovna není. Kolem stolu, nad kterým se vznáší mapa jakési soustavy, se dohaduje několik mužů.
Nik tam sedí hned vedle velmistra a do vášnivé debaty se ještě nezapojil. Před chvílí ho pustili z ošetřovny. Rány má krásně zahojené a docela si i odpočinul.
Za ten den, co tam strávil v regenerátoru, se toho hodně stalo. Zaprvé, pustili i Lubu. Byl na tom hůř než on, ale dostal se z toho rychle. A zadruhé Zlo se tentokrát opravdu nenechalo zastrašit.
Nad soustavou Éta se stahují mračna. Několik soustav a uskupení, všichni z nich na straně Zla, zahájilo blokádu. Ze soustavy neunikla dosud jediná loď a dostat se tam je velice složité a nebezpečně.
A navíc od Ariho ani zpráva. Od doby, co odletěl splnit svůj úkol, se ještě neohlásil. Jedna z fregat Aliance narazila v blízkosti soustav Omega na vrak jiné alianční fregaty.
Prohledali prý senzory nejbližší planety, ale nenašli po nikom ani stopu. Nik nemá zrovna dobrou náladu. Popravdě se cítí mizerně. Ari, no tak kde jsi? Musíš být naživu. Nik si nepřipouští, že by Ari mohl být mrtvý. Prostě to není možné.
Nic by pak nedávalo smysl. Možná, že to není tak, jak si ostatní myslí. Vize přece říká něco jiného. A Nik vizi věří. Viděl jsem Ariho spolu se mnou. Ari teď nemůže zemřít!
Sleduje, jak se muži kolem něj hádají. Nečekali to, dojde mu. Netušili, že Zlo je tak silné, aby si dovolilo to, co udělalo. Nikdo z nich si nemyslel, že to takhle dopadne.
To je podruhé od založení CGS, co někdo neuposlechl jeho rozhodnutí. SCO neuznalo sankce, ani rozhodnutí soudu. Dokonce i popravili vyšetřovatele! Kam tohle povede? Ukazují si na nás prstem a smějou se nám do očí!
CGS ztratil autoritu, období Nové Galaxie končí. Teď bude už jen tma. Nik rychle zažene podobné myšlenky. Podívá se na velmistra.
„Jedno je jisté,“ promluví velmistr a ostatní okamžitě utichnou. „Staré časy skončily. Blíží se vláda chaosu a Zlo si osopuje právo vládnout Galaxii. Nadchází další temné období, ale teď, víc než kdykoli jindy hrozí, že to bude věčná tma. Rytíři Síly jsou slabí. Už nedokážeme sami odrážet útoky Zla. To byl důvod, proč vznikla Aliance. A teď i Aliance ztrácí svou moc…“
Chvíli je ticho. Úplné ticho. Nik poznal, že velmistr použil Sílu, když promluvil. Myslí si, že si ostatní patrně neuvědomují svou situaci.
„Souhlasím s rytíři Síly,“ ozve se předseda shromáždění, „musíme Zlo zastavit. Jestli se nám to nepovede, převezme vládu v Galaxii stín.“
„Jedna prohraná bitva přece nerozhodne o konci celé války,“ oponuje někdo jiný.
„Soustava Éta je klíčová,“ odpoví král Asfaltové země. „Když ji ztratíme, neudržíme Unii mimo válku, i kdybysme jim nabídli celou soustavu Ró! Přijdou o zdroje plazmy a regent spolu se strachem už Unii do války zaženou!“
„Navíc GSP získá thorium,“ řekne muž, kterého Nik nezná. „Jistě víte, že právě nedostatek thoria drží zatím většinu flotily GSP ve hvězdných přístavech.“
„Následky pádu Éty,“ promluví opět velmistr se značnou dávkou Síly, „jsou snad každému z nás jasné. A co se stane potom, co Unie vstoupí do války, ví snad každý!“
„Co tedy navrhují rytíři Síly?“ zeptá se muž, který seděl vedle Nika. Nezná ho, ale je mu povědomý.
„Vyslal jsem posla k národům v soustavách Omega…“
„Pokud vím, tak o něm nemáte žádné zprávy od chvíle, kdy opustil orbit měsíce!“ ohradí se muž ostře.
„Navíc jsem slyšel, že jedna z našich fregat nalezla trosky fregaty, na které váš posel cestoval,“ doplní muž na druhém konci stolu.
„Nemáme o něm žádné zprávy,“ přizná velmistr, „ale nevíme ani o tom, že by zemřel.“
„Spoléhat se jen na tuto možnost nemůžeme,“ pronese pomalu tlustý muž v rohu. „Navrhoval bych soustavu Éta bránit…“
„Aliance není dost silná, aby zadržela očekávaný útok,“ řekne předseda shromáždění.
„Soustava Éta má velice dobrý obranný systém,“ ohradí se někdo.
„Myslím si,“ začne Nik, „že tajné lodě, které soustavu špehují, jsou tam právě kvůli obranným systémům Éty. Podle imperátorových slov nejsou schopni čelit skrytým nepřátelům a invazní armádě. Řekl, že odrazit útok vedený jen z tajných lodí, by bylo velice obtížné.“
„Navíc by další bitva, ať už dopadne jakkoli, jen přispěla k plánu Zla,“ pronese velmistr. Použil Sílu, aby uklidnil skupinu rozvášněných delegátů.
„Nemůžeme přece nechat soustavu Éta padnout!“ oponuje hned několik přítomných.
„To neříkám,“ odpoví velmistr. „Jde o to, že kromě boje musíme, mít i jiné řešení.“
„Chcete říct, že rytíři Síly nás nepodpoří?“ zeptá se předseda.
„Rytíři Síly se nemohou zapojit do boje. Rytíři Síly mají hájit mír,“ odpoví.
„Myslím si, velmistře,“ řekne Nik, aby trochu zmírnil napětí, „že Zlo vyšle do boje své nové vojáky.“
„Hm, to je dost možné,“ uzná velmistr.
„Jaké nové vojáky?“ zeptá se tlustý muž v rohu.
„Máme důvodné podezření, že Temný vévoda cvičí své vojáky umění Síly,“ odpoví velmistr ledovým hlasem. „Vědí, že rytíři Síly jsou slabí a chtějí nás tak uštvat.“
„To vše velice komplikuje,“ řekne tlustý muž. Je to zřejmě voják, napadne Nika, „Bude velice obtížné je porazit.“
„Opravdu je to tak nebezpečné?“ zeptá se muž vedle Nika.
„Sílu nelze podceňovat,“ řekne Nik potichu. „Jsou vycvičení proto, aby zničili rytíře Síly, normální vojáci pro ně nebudou nebezpečnými protivníky.“
„Jste si jistí, že je Zlo nasadí?“ ptá se předseda shromáždění.
„Ano,“ řekne velmistr potichu. „Je to velice pravděpodobné. Éta je pro ně velice důležitá. Zlo je nedočkavé. Prahnou po moci. Využijí každou možnost, aby ji získali co nejdřív.“
„Vyšlou tedy rytíři Síly, někoho s naší armádou?“ chce vědět tlustý muž.
„Ano,“ souhlasí velmistr. „Pošlu dva své rytíře, aby zjistili, jak je to s těmi novými vojáky.“
„Dobře,“ kývne tlustý muž.
„Budou na to dva rytíři Síly stačit?“ obává se král Asfaltové země.
„Jejich úkolem bude zjistit, jak je to s těmi novými vojáky. Pro budoucnost rytířů Síly je tohle velice důležité. Výsledek bitvy je jasný. O tom, co se stane je už rozhodnuto,“ odpoví velmistr se zavřenýma očima.
„Asi nevěříte ve vítězství, že?“
„Ne,“ přizná velmistr. „Zbývá nám už jen jedna poslední naděje.“
Všichni mlčí. Nik se dívá na velmistra zkoumavým pohledem.
„Dobrá,“ shrne předseda shromáždění po chvíli hrobového ticha. „Aliance vyšle do soustavy Éta svou bojovou flotilu. Jejím cílem bude prorazit blokádu a zaútočit na tajné lodě dřív, než zničí obranu Éty. Útok musí být rychlý a přesný. Než k soustavě dorazí invazní flotila, musí být soustava zajištěna.“
„Plány útoku jsou skoro připravené,“ převezme slovo tlustý muž.
„Dobře, shromáždění se tedy usneslo na postupu Aliance.“ Pronese předseda. „Shromáždění tedy může skončit.“
Všichni se postaví a ukloní. Pak odejdou.
Nik sleduje velmistra, který spěchá k přistávací plošině na střeše budovy. Velmistr nemluví a i Nik je zticha.
( – - – )
Přeběhnou kousek volného prostoru mezi dveřmi a transportérem. Déšť by je za tu chvilku stihl promočit až na kost, kdyby na sobě neměli nepromokavé rytířské termopláště. Posadí se na pohodlná sedadla v kajutě a čekají, než transportér odstartuje.
Nik chvílemi vyhlédne z okna, ale vidí jen vodu a zase vodu. Konečně se stroj vznese do vzduchu a zamíří k nedalekému sídlu rytířů Síly.
Velmistr se dívá před sebe a stále ještě mlčí. Nik má spoustu otázek, ale neví, čím má začít. Pozoruje velmistra a snaží se odhadnout, na co myslí.
„Až přistaneme, Niku,“ přeruší nakonec velmistr trapné ticho, „bude na nás čekat Luboš. Už jsem mu řekl, co bude vaším příštím úkolem.“
„Znamená to tedy,“ zauvažuje Nik, „že do soustavy Éta vyšlete nás, velmistře?“
„Ano,“ odpoví velmistr. „Je to důležitá mise, Niku. Musíme o těch nových vojácích Zla zjistit co nejvíc.“
„Myslíte, velmistře, že Zlo do toho zapojí i rytíře Temna?“ zeptá se.
„Je to dost možné. Ti jejich noví vojáci tam ale budou určitě.“
„Takže to bude hodně nebezpečné,“ konstatuje Nik.
Velmistr přikývne. „Buďte opatrní. Nemůžeme si dovolit ztratit další rytíře. Teď když je Zlo na postupu. Nelíbí se mi to, vůbec se mi to nelíbí…“
„Pokusíme se zjistit, co za tím vším stojí…“ Nik se zarazí. „Někde mají tábor, kde je Temný vévoda cvičí.“
„Ano. Netuším ale kde. Teď je důležité zjistit, jak moc znají Sílu.“
„Dobrá velmistře. Zkusíme to,“ usměje se Nik.
Transportér dosedne na přistávací plochu. Je stejná jako ta, ze které odletěli. Hlavně je i tady ta samá voda, která na budovu útočí ze všech stran.
Luboš přeběhne přes plošinu až k místu, kde stojí transportér. Stiskne tlačítko ovládání dveří a rychle vklouzne dovnitř. Setřese z pláště kapky deště a stáhne si z hlavy kápi. Rozhlédne se po osvětleném prostoru a vystoupá po schůdcích do kajuty.
V kajutě už čeká Nik s velmistrem. Zdá se, že o tom už spolu mluvili, pomyslí si. Jakoby tu ale ještě bylo něco, co si neřekli.
Luba se usměje. Skloní před velmistrem hlavu a posadí se vedle Nika.
„Takže,“ pronese velmistr, „co máte udělat víte. Zkusím teď zjistit něco o těch vojácích pomocí Síly.“
Chlapci kývnou.
„Dobře, dávejte na sebe pozor a ohlaste se hned, jak něco zjistíte.“
Velmistr odejde a chlapci zůstanou sami. Transportér se zase vznese a zamíří vzhůru.
„Co se stalo?“ zeptá se Luba Nika.
„Podle velmistra Étu neubráníme,“ pronese Nik rozpačitě.
„Má pravdu. Byly jsme moc dlouho slepí a teď už to napravit nestihnem. Zlo je daleko silnější a navíc i připravené…“
„Já vím, Lubo,“ přeruší ho Nik. „Ale nechce se mi tomu věřit.“
Dál už cestují mlčky. Nik zaměřil svůj pohled na okénko smáčené potoky vody a uzavřel se do sebe. Luba pro změnu smutně koukal na šedou plastovou podlahu a odpočítával vteřiny.
Jak stroj stoupá, výhled z okna se mění. Místo provázků deště sleduje Nik houstnoucí mraky. Pak se objeví hvězdy.
Nik pohlédne nahoru nad sebe a spatří desítky lodí. Celá flotila Aliance je teď tady u malého měsíce na okraji Galaxie. Ve středu obrovské bitevní lodě. Kolem nich křižníky. Mezi tím vším se proplétají stíhačky a fregaty a sledují, jak se k flotile blíží další a další transportéry.
Až teď si Nik uvědomí, že celogalaktická válka už vlastně začala…
3.Invaze
Luba rozhodl, aby transportér přistál v hangáru jednoho křižníku. Hangár byl plný stíhaček a dokonce v tam stály dvě fregaty, které čerpaly palivo do reaktoru.
Ani zkušenosti s poslední cestou na fregatě, ho nepřiměly, aby změnil názor. Na Nikovu žádost rozkázal kapitánovi druhé fregaty, aby se jich držel a chránil je.
Luboš ví, co dělá. Je mu jasné, že flotila dorazí na místo pozdě a generálův plán tak nevyjde. Potřebuje proto rychlou a nenápadnou loď, která by unikla pozornosti. Fregata je opět to nejlepší řešení.
Stíhačky jsou nenápadné a rychlé, ale příliš zranitelné. Luboš si až příliš dobře pamatuje slova starších rytířů: Rytíře Síly je nejsnadnější zabít na lodi, když se nemůže bránit.
Není si jistý, jak na tom Nik je. Cítí, že ho velmistrův výrok překvapil. Jemu to ale tak překvapivé nepřišlo. Byli slepí moc dlouho. Netušili, že by Zlo mohlo být tak daleko. Nevěděli ani, že jsou tak silní. Prostě to nečekali.
Udělali chybu. Velikou chybu. A navíc ve správnou dobu, aby ji rytíři Temna využili. Rytíři Síly zklamali! My jsme zklamali! A já taky! Lubovi tahle skutečnost moc optimizmu nedává. Zlo je na pochodu a my byli celou tu dobu slepí!
Fregaty opustí hangár a zařadí se na konec konvoje. Když Luba sledoval ta mračna transportérů, co mířila k flotile, bylo mu jasné, že to nemůžou stihnout. Kromě něj a velmistra si to ale už nikdo neuvědomuje.
Tohle byl další důvod, proč nevyhrajeme. Přijdeme moc pozdě. Moc pozdě, aby vyšel generálův plán. A to bude znamenat konec. Definitivní konec, napadne Lubu.
Ari je poslední naděje. To věděl snad každý rytíř Síly. Jestli neuspěje Ari, bude zase tma. Hodně černá tma a hodně dlouhá tma. Delší než ty před ní. A dost možná, že už po ní nic nepřijde.
Luba se otřese. Takovéhle myšlenky ho moc neuklidní. Proč jenom jsme byli tak slepí!
Sleduje chvíli Nika, jak sedí na židli a pozoruje podlahu. Snaží se s tím vyrovnat. Snaží se vyrovnat s tím, že je to všechno jinak.
Všichni si myslí, že jim jen teče do bot, ale to, že už se jen stěží drží nad vodou, nikdo neví. Nikdo to netuší. Proč?
Znovu se podívá na Nika. Ten konečně opětuje jeho pohled. Asi se s tím už trochu srovnal, dojde mu. Jeho oči už vypadají zase jako dřív. Už v nich nesídlí ten nepřítomný pohled a ta beznaděj jako před chvílí.
Teď už je to zase Nik, pomyslí si Luba.
„Tak, co s tím uděláme?“ zeptá se Nika.
„Nevím, bojím se, že přijdeme moc pozdě,“ odpoví vyrovnaným hlasem.
Takže už to pochopil. „Je to hodně pravděpodobné,“ řekne.
„Hm, vypadá to, že velmistr měl pravdu.“ Lubovi přijde, že Nik se s tím už smířil.
„Musíme prokličkovat hlouběji do soustavy,“ řekne Luba a chce pokračovat.
„Vím,“ přeruší ho Nik. „Nesmí si nás nikdo všimnout, a právě proto jsi vybral fregatu.“
„Jsem rád, že už zase vidíš,“ zazubí se Luba.
„Byli jsme slepí a skoro všichni!“ posteskne si Nik.
„Na okraji soustavy dojde bitvě mezi flotilami, nemůžeme tam zůstat. A navíc, co zjistíme zavření někde v lodi.“
„Hm, musíme se dostat na nějakou z planet, ale bude to hodně nebezpečné,“ navrhne Nik.
„Uvidíme, možná, že to půjde i jinak,“ Luba nasadí šibalský výraz.
„Doufám, že to nebude znamenat nechat zajmout a prostudovat všechno ze vnitř!“ zděsí se Nik.
„Ne, to ne. Už se nemůžeme spoléhat na to, že nás z toho velmistr zase vytáhne…“ Luba upře na Nika usměvavý pohled.
„Fajn, doufám, že se nehodláš nechat postřelit,“ oplatí mu Nik.
„Ne, to opravdu nehodlám,“ ušklíbne se.
„Takže, co jsi tím myslel?“ zeptá se Nik a naznačí, že už to nebudou dál rozmazávat.
„Viděl jsem opuštěnou loď,“ prohlásí jako by nic.
„A dál,“ i Nik se začíná usmívat.
„Myslím, že na ní byl nějaký rytíř temna s několika těmi vojáky,“ pokračuje Luba.
„Hm, to zní opravdu lákavě,“ Nik roztáhne koutky ještě víc.
„No,“ řekne Luba a prohrábne si rukou vlasy, „nebyla to holka, ale i tak to bude hodně nebezpečné.“
Nikovi zajiskří oči, ale narážky si nevšímá. „Dobře, myslím, že by to šlo.“
Luba kývne.
( – - – )
„Můj pane, flotila je už připravená vyrazit,“ řekne admirál pokorným hlasem.
Muž v černém plášti se pomalu otočí. „Dobře, přejděte na nadsvětelnou rychlost!“
„Ano, můj pane, jaké jsou další rozkazy?“ zeptá se admirál poníženě.
„Kontaktovali jste tajné lodě?“ jeho hlas je temný. Velice temný a taky hodně zlý.
„Ano, můj pane,“ admirál se opět ukloní.
„Jsou připravené?“
„Ano, pane, očekávají náš přílet,“ odpoví admirál.
„A lodě blokády?“ jeho otázky jsou stále stejně nepříjemné.
„Ano, i blokáda má nejvyšší pohotovost, můj pane,“ admirál se teď už skoro klepe strachem.
„Dobře, velice dobře,“ ušklíbne se muž. „A co pohyby Aliance?“
„Pane, soustřeďují flotilu na okraji Galaxie. Je to velice silná flotila…“
„To nás neohrozí,“ přeruší ho.
„Ale pane, jestli se k cíli dostanou dřív než my, mohli by…“
„Nestihnou to!“ odpoví muž důrazně.
„Když to můj pán říká,“ připustí admirál.
„Nečekají tak silný útok, zatím počítají jenom s blokádou,“ řekne muž škodolibě. „A navíc, i rytíři Síly si myslí, že prohrají…“
„Rytíři Síly?! To je velice nebezpečné, můj pane, jestli se do toho zapojí…“
„Mlč! Rytíři Síly jsou moje starost! Já zaručím, že se dál než za okrajový prstenec nedostanou!“
Admirál se stáhne. „Jak říkáte, můj pane.“
„Admirále, flotila je připravena na vstup do hyperprostoru,“ ozve se kdosi na můstku.
„Dobře, proveďte,“ rozkáže admirál.
„Teď už nás nic nezastaví!“ dodá muž škodolibě.
( – - – )
Chlapci stojí na můstku a sledují šmouhy, které tu po sobě nechávají vzdalující se hvězdy. Už jenom chvíli a budou na okraji soustavy. Co je tam čeká, to ví jenom oni dva.
Nik pohlédne na Lubu. Luba kývne. „Už je pozdě,“ ozve se Lubovi v hlavě Nikův hlas. Už je pozdě. Nestihli jsme to, teď už zbývá jen Ari. Ari a po něm buď světlo nebo věčná tma. Galaktická válka je tady.
Unie se ještě nezapojila, ale teď po prohře Aliance, už ji mimo neudrží. Bojechtivý regent si prosadí své a bude válka. Veliká, drtivá, ničivá a po ní už jen tma. A možná, ale jenom možná že taky ne. Co když bude na konci té tmy jiskřička světla?
To však nikdo neví. Už! Šmouhy začnou jasnět. Nik se opře o pult a Luba se posadí do křesla vedle. Setrvačnost málem shodí Nika na podlahu.
Z hvězd už jsou zase jen tečky a kousek před nimi se pomalu sune pás asteroidů. Pak jen místy roztroušené planety a ve středu v dálce slunce.
A lodě. Všude okolo spousta lodí. GSP, SCO, Lambda… Nik se snaží zjistit situaci. První svazky paprsků už míří na ně.
„Stočte lodě dolů a dostaňte se rychle odsud!“ křikne Luba na kapitána.
„Ano, rytíři!“
Na můstku začíná být rušno. A ve vesmíru okolo taky. První výboje trefily svůj cíl. Je to křižník hned vedle fregat. Vybouchnul okamžitě. Trup fregaty se otřásá, jak do něj narazí úlomky oceli.
„To bude úplný masakr!“ ozve se Lubovi v hlavě.
Luba kývne.
Přišli pozdě.
Fregaty uhánějí pryč. Pryč od vybuchujících lodí. Pryč od útočníků. Kolem fregat se drží pár stíhaček, ale ostatní lodě svádí bitvu na okraji soustavy.
„Do pásu asteroidů!“ rozkáže Nik. „Tam nás jejich senzory nenajdou!“
Fregaty se prudce otočí a trochu tím zmatou stíhačky. Jejich piloti si změny ale brzo všimnou a zase je doženou.
Nik se ohlédne. Ve tmě za lodí se míhají zářící výboje. Modré, červené. Lodě už nejsou k rozeznání, vidí sotva jejich obrysy. Každou chvíli nějaká loď vybuchne. Když to je stíhačka, je to jen takový krátký záblesk nebo ohnivá čára.
Křižníky a bitevní lodě explodují postupně. Nik se snaží tipovat, komu ty lodě patří. Odhaduje to podle toho, kde mají umístěný reaktor. Navíc každý duh reaktorů vybuchuje jinak.
Thorium třeba tmavě červeně. Zato aktiniové reaktory bíle. Jak se od místa boje vzdalují, připomíná bitva Nikovi spíš obraz. Barevné čáry značí let výbojů. Reaktory vybuchují v různých barvách jako rachejtle.
A přeci se tam bojuje. Síly Aliance vklouzly do pasti. Přiletěli sem pozdě. Invazní flotila a část lodí blokády tady zadržuje alianční armádu. A jejich invazní armáda se teď klidně vyloďuje na planetách!
Fregaty se proplétají mezi asteroidy. Těch několik stíhaček, co se k nim připojilo, se teď pokouší nenarazit do těch obrů.
Nikovi se zdá, že Luba sleduje svoji vizi. Stojí teď vedle kapitána a ukazuje mu cestu mezi asteroidy. A najednou Nik spatří loď. Veliký lambdánský křižník. Míří přímo na ně. Na to jak je tu nebezpečno, se pohybují dost rychle, napadne ho.
„Máme střílet?“ zeptá se kapitán Luboše.
„Ne, to nebude třeba, stočte lodě vpravo a čekejte,“ odpoví Luba klidně.
Skupinka lodí uhne křižníku z cesty. Nikovi pořád nejde do hlavy, proč Luba zakázal střílet. Byli v převaze. Než by si jich křižník všimnul, mohli ho těžce poškodit!
Pak mu to ale dojde. Křižník se začne prudce stáčet doprava, ale už to nestihne. Asteroid veliký zhruba jako jejich fregata se nezadržitelně blíží k jeho přídi. Křižník se ještě pokouší uniknout před zkázou dolů, ale nemá šanci.
Náraz ho roztrhne na dva kusy. Celá příď se odlomí od zbytku. Příď klesá dál dolů, zatímco záď a střed s můstkem pokračuje ve své dráze. Asteroid se schová někam za loď.
„Vyřaďte támhle tu věž!“ rozkáže Luba kapitánovi.
„Ano, rytíři,“ kapitán zatím na vše udiveně zírá.
Z hlavní na přídi vyšlehnou dva svazky paprsků a zamíří na křižník. Věž se začne natáčet. V tom okamžiku ji ale paprsky zasáhnou a křižníkem otřese výbuch.
„Teď se přibližte k hangáru. Ostatní lodě, můžou zůstat tady,“ řekne Luboš klidně.
„Rozkaz,“ odpoví kapitán.
Fregata zamíří k vraku.
„Uvnitř jsou skoro všichni mrtví,“ oznámí Luba Nikovi. „Dokázal bys otevřít ty dveře? Stačí jen zmáčknout jednu páčku na stanovišti v hangáru.“
„Hm, snad to půjde, už jsme tam přece jednou byli,“ odpoví. Zavře oči. Vybaví si hangár a i místnost nad ním. Pole Síly je klidné. A teď ta páčka. Přesně tak. Páčka se zlehka překlopí dolů.
„A je to,“ řekne Lubovi. „Teď bude chvíli trvat, než se vyčerpá vzduch a pak můžeme dovnitř.“
„Fajn,“ kývne Luba.
Všichni s napjetím čekají. Dveře se začínají otevírat. „A teď pomalu dovnitř,“ promluví Luba. Kapitán kývne a loď se dá do pohybu.
„Myslíš, že stihli uzavřít přepážky?“ zeptá se Nik.
„Jo, ví, že jsme na lodi. Temný rytíř už čeká,“ odpoví Luba.
„Jsme ve vnitř,“ hlásí kapitán.
„Dobře, přistaňte támhle před tím stanovištěm,“ řekne.
Nik znova zavře oči a vybaví si páčku. A teď zase nahoru. Páčka se poslušně zvedne. Vrata se zavírají.
Loď dosedne na místo před stanoviště. Vrata se zavřou a vzduch se zase začne napouštět.
„A je to,“ usměje se Nik, „nebylo to moc těžké.“
„Neboj, teď přijde to nejlepší,“ odpoví Luba. „Temný rytíř už nás čeká a jeho vojáci jsou připraveni.“
( – - – )
Chlapci prochází úzkou chodbou. Několik nepoškozených světelných panelů osvětluje některé její části. Jinde je až na pár modrých poplachových světel tma.
Plastové stěny jsou na některých místech trochu zprohýbané. Několik dveří se zaklínilo a nejde otevřít. Hoši cestou narazí na pár mrtvých vojáků. Jejich těla vypadají, jako by je spálil elektrický proud.
Luboš sleduje svou vizi a chová se tak, jak mu to ukládá. Nik ho pozoruje, ale je stále ostražitý a připravený vyrazit, kdyby se něco stalo.
Zastaví se u mohutných dveří. Místnost za nimi slouží nejspíš jako druhý hangár. Aspoň takový z ní má Nik pocit. Odhaduje, že místnost musí být veliká. Tuší taky, že tam na ně číhá Temný rytíř.
A vojáci. Pár těch, co přežilo srážku lodi s asteroidem, a pak několik vojáků, co umí ovládat Sílu. Všichni čekají, až vstoupí. S výbojovými puškami připravenými k palbě vyčkávají, až se my dva odhodláme vejít dovnitř. Ještěže máme své krystalové meče!
„Asi se budeme muset rozdělit,“ zašeptá Luba. „Je jich tam hodně.“
„Hm, já si vemu na starost toho rytíře,“ odpoví mu Nik šeptem. „Doufám, že zvládneš ten zbytek.“
„Snad jo,“ řekne Luba a připraví si meč.
I Nik vytáhne svůj meč z pouzdra a stiskne tlačítko na panelu vedle dveří. Ve dveřích to zasyčí a pak se rychle schovají do stěn.
Chlapci vstoupí dovnitř. Nik spatří uprostřed hangáru Temného rytíře a rozběhne se k němu. Luba se dá taky doběhu a při tom se kolem sebe ohání modrým krystalovým mečem a odráží dotírající výboje.
Nik už je kousek od Temného rytíře. Přeskočí ho a zaútočí na něj horním výpadem. Rytíř jeho výpad odrazí a místo toho se ho pokusí bodnout. Nik ho znova přeskočí a když dopadá, skloní se k zemi a sekne mu po nohách.
Luba mezitím vyběhne na jeden z ochozů, kde narazí na pár vojáků. Hravě se jich všech zbaví a skočí na další ochoz. Koutkem oka sleduje Nika, ale jinak se snaží najít ty nové vojáky. Zdá se, že vojáci útočí jen na něj.
Temný rytíř vyskočí do vzduchu, aby unikl Nikovu meči. Nik po něm sekne a pak kousek ustoupí. Lehce odrazí dva rytířovy výpady a zkusí ho bodnout. Temný rytíř uskočí dozadu a použije na Nika Sílu.
Luba zatím potkal další dva vojáky a poslal je za ostatními. Odrazí pár paprsků, co na něj mířilo, a sešplhá na ochoz pod ním. Narazí tam na jednoho vojáka, který na něj vystřelí. Luba pošle výboj zpátky a seskočí dolů.
Temný rytíř napřáhne ruku a zkusí Nika odhodit zpátky. Nik ale vyskočí a taky proti němu použije Sílu. Temný rytíř odletí o několik metrů zpátky. Nik už je u něho a napadne ho spodním výpadem. Temný rytíř uhne a sekne Nikovi po hlavě. Čepel krystalového meče obalená červeným silovým polem se Nikovi mihne jen malý kousek od obličeje.
Luba proběhne pár metrů podél stěny, odrazí několik paprsků a pak se vydrápe na jiný ochoz. Voják, co tam stojí, nemá šanci. Zhroutí se k zemi s krystalovým mečem v břiše. Luba vyskočí na vyšší ochoz a tam poprvé potká nebezpečnějšího soupeře.
Nik se skrčí a zkusí na protivníka horní výpad. Rytíř se snaží vyskočit, ale moc se mu to nepovede. Nikův meč mu přejede po noze. Temný rytíř dopadne na podlahu a rychle po Nikovi sekne, aby ho zabavil. Mezitím se snaží utlumit bolest v noze.
Voják, který stojí před Lubou, proti němu použije Sílu. Nevyšlo mu to, ale Luba to cítil. Sekne po něm mečem, ale on vyskočí. Když zase dopadne, začne po Lubovi střílet. Luboš se ohání mečem a posílá paprsky zpátky na vojáka, ale nemůže se strefit.
Nik rytířův útok vykryje a pak ho přeskočí. Sekne po něm, ale on uhne. Zkusí dolní výpad, ten ale vykryje. Před horním výpadem se skrčí a snaží se Nika bodnout. Nik ho místo toho přeskočí a zaútočí na něj zezadu.
Lubu už to přestalo bavit. Přeskočil vojáka a bodne ho. Voják se zapotácí a spadne z ochozu dolů. Luba se rozhlédne po hangáru, ale vidí už jen Nika a Temného rytíře, jak spolu zápasí. V tom ale ucítí, jak někdo dopadne na ochoz.
Temný rytíř se už nestihne otočit. Nikova rána ho zastihne k němu bokem. Pokusí se ji vykrýt, ale podaří se mu ji jen trochu usměrnit. Nik cítí, jak se jeho meč zakousne do protivníkova těla.
Luboš okamžitě vyskočí a za letu se otočí. Spatří, jak mu několik paprsků proletí jen kousek od nohou. Ostatní už ale posílá vojákovi zpátky. Teď se opravdu soustředí. Pozoruje každý červený výboj, jak letí k němu a pak zase zpátky.
Výraz na tváři Temného rytíře se změní. Zlo v jeho očích pohasne. Stažené tváře se uvolní a z úst mu vyjde už jen smrtelné zachraptění. Temný rytíř padne na kolena a pak se sesune na zem. Nik na se něj ještě jednou podívá a pak se rozběhne na pomoc Lubošovi.
Vyskočí na ochoz, na kterém stojí Luba a ten voják. Voják si ho všimne a použije proti němu Sílu. Prostě jen tak proti němu vymrští ruku a Nik odletí na nižší ochoz. To už ale stojí Luboš u vojáka a propíchne ho svým mečem.
Luba seskočí na ochoz k Nikovi a pomůže mu vstát. Chlapci se na sebe podívají. V očích obou se zračí strach. Nik se opře o stěnu hangáru.
„Tohle je špatný, moc špatný,“ řekne udýchaným hlasem.
„Hm,“ přisvědčí Luba. „Znají hodně z umění Síly.“
4.Příchod tmy
Chlapci prošli vrakem křižníku zase zpátky do hangáru. Pole Síly bouřilo. Způsobila to ta bitva, která se rozhořela takřka v celé soustavě.
Oba se postaví na můstek a Nik si opět zopakuje proceduru otevírání hangáru. Na lodi panuje napjatá atmosféra. Zprávy z fronty jsou zlé. Hodně zlé.
Aliance prohrává. A to na celé čáře. Bitva na kraji soustavy nedopadla dobře. Vojáci, kteří se vylodili na planetách, aby posílili tamní posádky, už jen přihlíželi postupující zkáze. Jediný úspěch zaznamenali rytíři Síly.
Ale jaký úspěch? Porazili jsme jednoho rytíře Temna a dva vojáky, kteří ovládali umění Síly. Ale jinak? To, co jsme zjistili, nás nepotěšilo. Ti vojáci jsou silní, velice silní. A taky nebezpeční. Jestli jich má Zlo hodně, nedopadne to dobře.
Vlastně už to nedopadlo dobře. Aliance prohrává. A jestli bude její prorážka úplná, nic už nezachrání svět před celogalaktickou válkou.
Ani rytíři Síly. Je jich málo. Moc málo na to, aby zadrželi nápor Zla. A ještě míň, aby odvrátili hrozící zkázu.
Přijde tma a bude to dlouhá tma. Možná nejdelší ze všech, protože se po ní už nikdy nevrátí světlo. I poslední plamínek, který hoří a snaží se zastavit tmu, zhasne. A pak už nikdy nebude světlo.
Světlo zmizí. Vypaří se. Prostě zanikne. S posledním rytířem Síly, opustí tuhletu Galaxii. A nevrátí se. Nikdy se nevrátí.
Nik vrhne na Luboše zničený pohled. Ví to i on? Jistě, že to musí vědět! Každý rytíř Síly ví, co se stane, když Dobro podlehne. Ale uvědomuje si, že k tomu může dojít teď?! Právě teď?! Teď a ne až někdy?
Luba odpoví podobným pohledem. Asi to ví. Asi si uvědomuje, že se to může stát teď. Že se to stane teď.
Ari se ještě neozval. Teď už jen málo cest, jak všechno otočit. A s každým okamžikem je o další cestu míň. Cesty ubývají tak rychle, jak čas letí.
Teď! Teď umřela další cesta!
( – - – )
„Rytíři,“ ozve se kapitán, „chce s vámi mluvit předseda shromáždění.“
„Dobře,“ řekne Luba prázdným hlasem, „přepojte to na hlavní monitor.“
„Ano, rytíři“ odpoví kapitán a skloní se k pultu. Cosi tam namačká a na monitoru před nimi se objeví tvář předsedy shromáždění. Zničená tvář. Tvář, která ztratila naději.
„Náš plán nevyšel,“ řekne suše bez jakéhokoli podtónu.
„Co se stalo?“ zeptá se Luba, ale zná odpověď.
„Soustava Éta kapitulovala,“ odpoví. Stejný hlas. Bezbarvý. Hlas bez naděje.
„Pak jsme tedy selhali,“ řekne Luboš. I on pomalu začíná ztrácet naději.
„Při bitvě u prstence jsme ztratili většinu flotily,“ pokračuje předseda. „Nepřátelé se zatím stáhli, ale další útok už nezadržíme.“
„Hm, teď tedy přijde tma,“ Luboš už skoro propadl zoufalství.
„Ani jeden z transportérů, které jsme vyslali soustavě na pomoc, se nevrátil. Přišli jsme i o velikou část armády.“ Je vidět, že je opravdu zničený.
„Musíme se tedy stáhnout,“ vloží se do rozhovoru Nik. Jeho hlas si v sobě drží tu poslední špetku naděje, která mu zbyla.
„Zlo se teď může radovat,“ pronese Luba temně. „Mají, co chtěli. Aliance už je neudrží. To, jestli zatáhnou Unii do války, záleží jen na bojechtivosti nejvyššího regenta.“
„Kde teď jste?“ zeptá se předseda shromáždění.
„Někde v prstenci asteroidů,“ odpoví Nik.
„Stáhněte se k nám, musíme opustit soustavu. Nic jiného už nám nezbývá.“ Předsedův hlas zní teď opravdu pesimisticky.
Aliance selhala.
( – - – )
Obraz na monitoru potemní. Předsedovu tvář vystřídá černý vesmír s tečkami hvězd a obřími asteroidy.
Luba se na to smutně dívá. „Myslíš, že taky zhasnou?“ jeho hlas je slabý a smutný. Nezvykle smutný.
„Ne, ty ne,“ odpoví Nik. Nikův hlas je podobný, ale přesto úplně jiný. Zbyla v něm totiž aspoň troška naděje. „Ty nikdy nezhasnou, ani kdyby se o to snažilo tisíc Temných vévodů.“
Nik se posadí a vytáhne počítač. Počká, než se vytvoří meziplanetární tunel. Obrazovka zůstane chvíli černá, ale pak se na ní objeví velmistrova tvář.
Tedy, nejspíš to je velmistrova tvář. Nik už hodně dlouho sleduje, jak se jeho tvář mění k nepoznání. Je teď starší a unavenější než kdy dřív. Jako by zestárl za tu chvíli, co se neviděli, o několik let.
„Prohráli jsme,“ oznámí mu Nik, ještě než stačí cokoli říct.
„Já vím, Niku,“ jeho hlas je slabý.
„Teď už zbývá jedině Ari,“ řekne Nik.
„Jen Ari. Tma nebo světlo. Jedno nebo druhé. Už brzy bude rozhodnuto,“ velmistrův hlas zní pořád stejně. Zklamání. Strašné zklamání. Jen maličká jiskřička naděje.
„Ano, velmistře, cest je stále míň a míň. Bojím se, že jsou už jen dvě,“ Nik doufá, že ho tím vydráždí. To, co řekl bylo jako porušení všech zásad. Cesty jsou aspoň tři. Tři a nebo víc. Nikdy ne dvě a už vůbec ne jedna.
Velmistr se usměje. Ten úsměv je upřímný, ale Nik za ním stále cítí ztrátu víry. „Ne, Niku, ještě pořád jsou tři,“ velmistrův hlas už zase začíná být velmistrovým hlasem.
Nik se taky zazubí.
„Dobře,“ řekne velmistr. Teď už to je opravdu on. „Co jste zjistili?“
„Ti noví vojáci Zla mají dobrý výcvik. Dokáží usměrnit Sílu,“ odpoví.
„Toho jsem se obával.“
„Myslím si, že ji nedokážou číst. Netuším jestli je to možné, ale vypadalo to tak. Buď ji neumí číst, nebo jim to dělá veliké problémy.“
„Hm, přece jen mají slabinu.“
„Důležité ale je, že jsou to jen vojáci. Pořád jsou to jen vojáci. Nemají krystalové meče a myslím, že by s nimi ani neuměli zacházet.“
„Nejsou tedy tak silní jako rytíři Síly.“
„To určitě ne. Dokážou ale využít jejich chyb ve svůj prospěch.“
„Tady je veliké nebezpečí.“
„Ano, rytíř Síly musí být neustále ve střehu.“
„Hm, to není zase tak těžké.“
„Je to velice obtížné,“ oponuje Nik.
„To je jen zvyk rytířů Síly. Když bojují s rytířem Temna, být ve střehu, když ne tak polevit. Zvyk lze změnit.“
„Myslíte, velmistře, že Zlo počítalo právě s tímhle?“
„Ano je to dost možné. Vymysleli sice dvojsečnou zbraň, ale vědí, že rytíři Síly nezačnou cvičit vojáky tak, jak to dělají oni.“
„Zlo toho o nás ví opravdu hodně.“
„Není těžké zjistit, co se děje na světle, když člověk stojí ve tmě. Obtížné je ze světla pohlédnout do temnoty.“
„Já vím velmistře. Proč jen jsme byli tak slepí!“
„Na to je přeci stejná odpověď. Zlo má vždy tu výhodu, že není vidět, co si myslí. Dobro má místo toho zase naději.“
„Dobře, naše lodě se vrací zpátky, velmistře.“
„Dobrá, snad o sobě dá Ari brzo vědět.“
Velmistrova tvář se rozplyne. Nik vypne počítač a zastrčí ho do kapsy. Atmosféra na můstku se přeci jen zlepšila.
Fregaty už jsou na dosah od zbytku flotily.
( – - – )
Luba se smutně dívá na monitor. Tak málo zbylo z celé flotily, pomyslí si. Jedna bitevní loď, tři křižníky a několik stíhaček. Po nepřátelích ani stopy. Tedy zatím. Možná, že už se připravují, aby zasadili Alianci poslední úder.
„Přistaňte v hangáru bitevní lodi,“ oznámí Nik kapitánovi.
„Ano, rytíři,“ odpoví. Kapitán ještě chvíli zaraženě hledí na zbytek flotily a pak odejde splnit rozkaz.
Skupina lodí zmizí ve dveřích hangáru. Chlapci opustí můstek a přesunou se do kajuty. Luba brzo usnul, ale Nik nemůže zamhouřit oči.
Přemýšlí. Zlo chtělo Celogalaktickou válku. Válka je tady. Aliance padla a už dál Zlo nedokáže zadržet. Thorium na Étě je v rukou Zla. Teď mohou nasadit všechny své síly.
Zdroje plazmy jsou skoro v rukou Zla. To málo, co vyprodukuje soustava Delta, Unii stačit nebude. Ne, když přijde válka.
A regent už jen dokončí dílo zkázy. Oslabená Unie se vrhne do války a zůstane jen chaos. Ze zmatku vystoupí nový řád. Temní rytíři se chopí moci a Temný vévoda uchvátí celou Galaxii. Rytíři Síly je budou ještě nějaký čas zadržovat, ale budoucnost už tím nezmění.
Tohle všechno se stane. Nik vidí chaos. Zničené planety. Dým stoupající z trosek. Návrat Zla, které ovládne svět. Zlo na pořád.
Ta moje vize by sem klidně zapadala. Poslední zbytky rytířů Síly se snaží zastavit nápor Zla a my dva, já s Arim, umíráme. Umíráme a s námi i naděje, že Dobro zvítězí.
To ale znamená, že se ještě s Arim setkám, napadne Nika. Ano, setkám se s ním, protože mi to říká moje vize. Vize která mě ještě nezklamala. A pak už jen tma, chaos a Zlo.
Ari, kdepak asi teďka jsi? ptá se Nik sám sebe. Kde jen může být?
To, co se stalo potom, Nika ohromilo. Nečekal, že by to mohlo být možné. Věřil, že Ari je vyvolený, ale že by měl tak veliké schopnosti?
( – - – )
Nik spatří ledovou planetu. Prázdnou ledovou planetu. Míří k ní záchranný modul. Modul přistane na planině obklopené ledem. Samý led. Led a sníh a zase sníh a led.
Nic jiného. Tedy až na tu loď. Malou, ztracenou v ledu. Chvíli se nic neděje. Je to sice jen chvíle, ale ve skutečnosti muselo uběhnout několik hodin.
Pak se na obzoru objeví další stroj. Nepodobá se žádnému, který kdy viděl. Klouže kousek nad ledem a blíží se. Opíše dva kruhy kolem záchranného modulu a pak zastaví vedle něj.
Z modulu vyběhne chlapec. Ari! Vždyť to je Ari, dojde Nikovi. Ari nastoupí do divného stroje a stroj se zase vznese.
Když už je daleko od modulu, otočí se a z přídi vyšlehnou zelené blesky. Ty blesky zasáhnou záchranný modul. Prostor okolo ozáří ostré zelené světlo a pak už tam zůstane zase jen led a sníh.
Podivné vozidlo zmizí kdesi v dálce.
Teď stojí Nik na jiné planetě. Žádný led, žádný sníh. Slunce a zelené stromy. Modré řeky a lesklá jezera. Čisté nebe.
Pak spatří Ariho a nějakého muže. O něčem spolu mluví a kráčí směrem k němu. Slova ale Nik nerozezná.
Projdou kolem něj, ale ani tak slovům nerozumí. Ten muž je zvláštní, když si ho Nik prohlíží, naplní ho naděje, jakou zatím ještě nepocítil.
Obě postavy zmizí za shlukem stromů a Nika obklopí zase jen prales. Stromy, slunce. Teplo, klid. Naděje.
Před Nikem se objeví Ari. Jeho tvář je klidná.
„Jsem v soustavě Omega, Niku,“ Ariho hlas zní Nikovi v hlavě naplňuje ho klidem. „Splnil jsem svůj úkol.“
Nik na něj nevěřícně zírá.
„Vím, co se stalo na Étě,“ řekne klidným hlasem. „Vím taky, jak to napravit.“
„Jak?“ zeptá se ho Nik.
„Přijď za mnou,“ odpověď je jasná a stručná.
Nik se probere.
( – - – )
Nik otevře oči. V hlavě mu utkvělo několik čísel. Vypadají jako souřadnice. Chvíli o nich přemýšlí a pak se zvedne a opustí kajutu.
Jde k hlavnímu počítači. Místnost je úplně prázdná. Nik si to nedokáže vysvětlit. Tady přece někdo musí být, říká si.
Posadí se u pultu a něco naklepá na klávesnici. Před ním se objeví souřadnice letu. Napíše počítači nové a potvrdí je.
Počítač chce po Nikovi heslo. Nik zas jen něco napíše a počítač provede změny, které chtěl. Začne počítat novou dráhu.
Nik se zvedne a odejde. Vstoupí do kajuty, kde před tím ležel. Posadí se na postel a za chvilku už spí jako zabitý.
Komentáře
Přidání komentáře...