Domů2007-05-31
Odkaz Asfaltové země - čtvrtá část
4. dílOdkaz Afaltové země
Díl čtvrtý
Úsvit
1. Návrat světla
Bitevní loď se vynořila z hyperprostoru úplně jinde. Místo měsíce zahaleného mraky je na dosah zelená planeta. Celou ji pokrývají lesy, které místy přerušují moře a oceány.
Na lodi byl vyhlášen poplach. Přepočet aktuální polohy naznačuje, že jsou někde v soustavách Omega.
Loď pluje pomalu vpřed. Najednou ji obklopí několik křižníků a fregat neznámých typů. Lodě zastaví a vymění si identifikační signály.
„Vědí o nás? Jak to, že o nás vědí?!“ rozčiluje se kapitán lodi.
„Prý jsme už očekávaní ve městě na planetě,“ odpoví mu nějaký důstojník rozpačitě.
„Jak očekáváni?“ nechápe kapitán, „a co tady vůbec děláme?! V tuhle chvíli jsme měli být na druhém konci Galaxie!“
„Řekli mi jenom, že nás Prorok už čeká,“ odpoví důstojník a stáhne se před kapitánovým nasupeným pohledem.
„Jaký Prorok?“ zeptá se kapitán nevěřícně.
„Prorok rytířů Síly,“ odpoví mu Nik klidným hlasem.
„Hm,“ zabručí kapitán, „určitě budeš vědět, jak jsme se sem dostali?!“
„Jistě, změnil jsem cílové souřadnice,“ v tu chvíli ho Nik zcela uzemnil.
„Jak…“ vyhrkne ohromeně, „vždyť počítač je zaheslovaný…“
„To není problém,“ zazubí se Nik a přidá trochu Síly, aby ho uklidnil, „jsem přece rytíř Síly, ne?“
„Hm, ach tak,“ zabručí kapitán.
„Co se stalo?“ přeruší chvíli mlčení předsedův hlas.
„Jsme v soustavách Omega,“ oznámí mu Nik. „Záložní plán rytířů Síly vyšel.“
„Záložní plán?“ podiví se předseda shromáždění.
„Ano,“ kývne Nik, „náš posel o všem jednal s Prorokem.“
„Hm…“ předseda zjevně neví, co na to říct.
„Prorok už nás očekává na planetě,“ dodá Nik.
„Dobrá… připravte transportér,“ rozhodne předseda.
( – - – )
Luba sedí vedle Nika v kajutě transportéru. Šedý plast okolo, na jedné straně obdélníkové okno na druhé zavřené dveře.
Předseda shromáždění sedí naproti a zadumaně pozoruje přibližující se povrch planety. Vedle něj dřepí ještě nějaký důstojník.
V druhé kajutě je několik aliančních vojáků. Hlasitě se mezi sebou baví, ale slovům není moc rozumět. Dvojí zavřené dveře a plastové stěny hluk dobře izolují.
Nik vypozoroval na Lubově chování, že by se chtěl na něco zeptat. Do teď spolu mluvit nemohli a na planetě asi moc času taky nebude.
„Co chceš vědět?“ ozve se Nikův hlas Lubovi v hlavě. Luba se lekne. Nedá to na sobě moc znát, ale Nik to stejně zjistí.
„Ptej se,“ pokračuje Nik. „Není to těžké, prostě jen mluv pomocí Síly.“
„Asi takhle?“ ozve se Nikovi v hlavě.
„Přesně tak,“ souhlasí Nik. „Co chceš vědět?“
„Jak víš, že je Ari tady?“ zeptá se.
„Poslal mi vzkaz,“ odpoví Nik.
„Vzkaz?“ Luba se podiví.
„Ano, je to přesně, jak říkám. Měl jsem dvě krátké vize a pak se mnou mluvil. Řekl mi, abych šel za ním. Když jsem se probral, měl jsem v hlavě souřadnice. Šel jsem k počítači a změnil cíl letu,“ vysvětluje Nik.
„To je všechno?“ Lubova otázka v sobě má stín podezření.
„Ano, všechno,“ trvá na svém Nik.
„Co bylo v těch vizích?“ ptá se dál.
„V první jsem viděl, jak se Ari dostal v záchranném modulu na nějakou ledovou planetu,“ řekne. „Tam nastoupil do nějakého stroje a zmizel. Hlavní ale je, že nějak zničili i ten záchranný modul.“
„Slyšel jsem, že našli trosky té fregaty, ale nikde blízko nebylo ani známky po záchranném modulu,“ souhlasí Luba.
„Ano, zničili ho. Zelený záblesk a pak byl pryč,“ dotvrdí Nik.
„Hm, a v té druhé?“ Lubův hlas zní pochybovačně.
„Ari a nějaký muž, nejspíš prorok, se procházeli po pralese a mluvili spolu. Myslím, že to mohla být tahle planeta,“ odpoví.
„Hm, jsi si jistý, že to byl Ari?“ Luba stále ještě pochybuje.
„Ano, viděl jsem ho a mluvil jsem s ním,“ odpoví Nik.
„Opravdu? Nemohl to být nějaký Temný rytíř, kdo ti ten vzkaz poslal?“
„Ne, určitě to byl Ari,“ Nik mluví stále klidně.
„Dobře, už se těším až ho potkám,“ řekne Luba.
Transportér právě prolétá skrz řídké mraky. Nik si všimne dvou stíhaček, které je doprovázejí. Takovýhle typ ještě neviděl.
Stromy jsou stále blíž a blíž, ale po nějakém městě ani stopy. Stíhačky jim ukazují směr. Najednou se prudce zvednou do výše a o chvíli později se střemhlav spustí někam do pralesa. Pilot transportéru je v tom odvážném manévru následuje.
( – - – )
Proletí tmavým tunelem a pak se před nimi objeví světlý dóm. Přesnější by bylo říct světle zelený dóm.
Nik si to tu pečlivě prohlíží. Sloupy spojující podlahu se stropem kdesi nad nimi je vedou středem dómu. Nik si všimne spousty podivných strojů, které stojí za sloupy. Ty sloupy jsou průzračné. Prostupuje jimi zvláštní zelené světlo.
Vůbec veškeré světlo tady je zelené. Světlé nebo tmavší, ale vždy zelené. Nik se zadívá na ten materiál, ze kterého to je všechno vyrobené. Připomíná mu led. Ale kde by se tady vzal led? Vždyť je to tropická planeta!
Transportér zpomaluje a snižuje výšku. Poslední stíhačka, kterou pilot sleduje, přistane. Transportér zastaví kousek od ní.
Dveře se otevřou a všechny překvapí teplý vzduch. Přitom všechno tady jako by bylo z ledu.
Pilot stíhačky vyskočí z kokpitu a přistoupí k nim.
Ukloní se a naznačí jim, aby šli za ním.
Projdou ještě kolem několika sloupů až ke konci dómu. Nik si všimne zvláštních skleněných dveří. Pilot se jich dotkne a ony se rozevřou.
Vstoupí do výtahu. Ve veliké kabince panuje příjemné přítmí. Slabé světlo je stále zelené. Výtah se dá neznatelně do pohybu.
Když se dveře otevřou, octnou se na nejvyšším ochozu nad dómem. Nik pohlédne do hloubi pod sebou na malý transportér. Pohled skrz dóm k ústí tunelu je vskutku úchvatný.
Od lesklé podlahy se odráží zelené světlo. Sloupoví jdoucí středem dómu prosvětluje prostor. Strop je plný rampouchů. Vypadají jako z ledu a září světlezeleně.
Kolem dokola obepínají prostor ochozy. Nik míjí pravidelně rozestavěné sloupky s pokušením se jich dotknout. Skutečně, není to led, zjistí, když to udělá. Materiál se podobá ledu i na dotek, ale není vůbec studený.
Světlý dóm vystřídá tmavá chodba. Nik už si pomalu začíná zvykat na rozdílné osvětlení velkých a malých prostor. Velké prostory jsou většinou světlé a malé zase tmavé.
Světlo, které vystřídalo tmu v chodbě, ho ale přesto překvapilo. Stojí na kraji veliké místnosti s deseti trny uprostřed.
Vyplňuje ji celou oslnivé zelené světlo. Je kruhová a ve středu stojí Prorok a Ari…
( – - – )
„Vítám vás, rytíři Síly, i vás zástupci Aliance,“ ozve se silný mužský hlas ze středu sálu. Prorok promluvil.
Nik i Luba pokleknou před Prorokem. Ostatní se hluboce pokloní. Prorok pokyne rytířům, aby vstali a pokračuje.
„Velmistr rytířů Síly vyslal posla do soustav Omega, aby nás požádal o pomoc v boji proti Zlu. Mluvil jsem s ním a dozvěděl se o situaci Aliance. Její situace se ale ještě více zhoršila,“ Prorokův hlas duní sálem.
„Svolal jsem nejvyšší radu všech kmenů a rada rozhodla následovně,“ Prorok se odmlčí a nechá doznít ozvěnu. „Svobodné kmeny ze soustav Omega pomohou rytířům Síly a Alianci v jejich boji proti Zlu. Je i v našem zájmu, aby Zlo už nikdy více neohrožovalo Galaxii. Tak rozhodla nejvyšší rada kmenů ve jménu Dobra.“
Prorok zase chvíli mlčí, aby ozvěna dozněla. „Jménem rytířů Síly tlumočil svůj souhlas s naší pomocí ústy Ariho sám velmistr. Zbývá nám už jenom souhlas někoho z Aliance.“
„Jsem předseda shromáždění Aliance,“ ozve se předseda. „Je mi velikou ctí přijmout pomoc od Svobodných kmenů soustav Omega.“
„Nuže,“ pokračuje Prorok, „formality jsou za námi, takže můžeme jednat. Je taky nejvyšší čas. Kmenová flotila už je připravena k odletu do soustavy Éta. Naši bojovníci rádi položí život ve jménu Dobra.“
Chvíle ticha a pak mluví dál. „Ari ví, co se má stát, takže nyní jděte a učiňte to.“ Prorok zmizí.
Ari sestoupí ze stupínku ohraničeného deseti trny. Usměje se na Nika a Lubu a odvede je zpátky do dómu.
Všichni nasednou do transportéru a během cesty zpátky na palubu bitevní lodi nemluví. Hned jak transportér přistane v hangáru odejde předseda s vojáky na můstek.
Chlapci zamíří do kajuty.
( – - – )
„Tak vyprávěj,“ vyhrkne Luba nedočkavě, jen co se zavřou dveře.
Ari se zazubí. „Je toho až moc na to, abych vám to řekl teď. Až všechno skončí, budu vám o tom vyprávět, ale teď ne,“ zalže.
Luba ví, že nemá cenu dál naléhat. Ari se zase změnil. „Dobře, měli bysme, ještě všechno říct velmistrovi.“
„Hm, dobrý nápad, jak je na tom?“ souhlasí Ari.
„Je pořád víc a víc ustaraný,“ odpoví mu Nik.
„Třeba ho tím povzbudíme,“ uměje se Ari.
„Jak čím,“ zapochybuje Luba.
Nik vytáhne z kapsy počítač a zapne vysílání. Položí ho na stolek u stěny a chvíli počká, než se vytvoří meziplanetární tunel. Pak se jim ukáže velmistrova tvář. Plná vrásek a ustaraná.
„Co se děje, Niku?“ zeptá se.
„Jsme v soustavách Omega, velmistře,“ řekne Nik s úsměvem.
„Hm, co vás zavedlo na druhý konec Galaxie?“ velmistrova tvář se rozjasní.
„Byl to Ari, kdo mě navedl, abych tajně změnil cíl letu,“ řekne Nik provinile.
„Je to pravda, Ari?“ zeptá se velmistr přísně.
„Ano, velmistře, přiznávám se,“ Ari sklopí hlavu, ale koutky už mu zlehka cukají.
„A řekni, Ari, je to všechno, co jsi provedl?“ velmistr pokračuje přísným tónem, ale usmívá se.
„Ne, velmistře,“ odpoví Ari smutně a ještě víc sklopí hlavu. „Přišel jsem o svůj meč i počítač.“
„Je-li to tak, pak určitě zasloužíš trest,“ velmistrův hlas už začíná mít humorný nádech. „Rytíři Síly se nesmí stát, aby ztratil svůj krystalový meč.“
„Já vím, velmistře,“ řekne Ari pokorně. „Už se to nikdy nebude opakovat.“
„To doufám, jinak bych tě už nikdy nemohl poslat na nějakou důležitou misi,“ velmistrův hlas se už ani zdaleka nesnaží kárat.
Ari stojí se sklopenou hlavou a snaží se, aby nevybuchl v záchvatu smíchu.
„Nuže Ari, teď mi řekni, jestli jsi splnil úkol, který jsem ti dal?“ tón velmistrova hlasu se pomalu vrací ke své vážnosti.
„Ano, velmistře,“ Ari se snaží ještě chvíli velmistra škádlit.
„A s jakým výsledkem?“
„Kmeny se rozhodly, že nám pomůžou ve jménu Dobra. Vše už je připraveno k návratu do soustavy Éta. Za chvíli můžeme vyrazit, velmistře,“ odpoví Ari.
„Hm, s jejich pomocí dokážeme udržet Unii mimo, ale doufám, že nás to nebude stát příliš mnoho.“
„Udělali to ve jménu Dobra…“
„Ne, to jsem nemyslel Ari,“ přeruší ho velmistr. „Buďte velice opatrní, Zlo má velmi dobré vojáky, naučili je i něčemu z umění Síly.“
„Já vím,“ zazubí se Ari.
„Já vím, že víš,“ odpoví velmistr. Pak přeruší spojení.
Nik chvíli přemýšlí nad významem velmistrových slov, ale brzy to nechá plavat. Ari se vrátil! Nepřijde tma!
( – - – )
Nik sedí v transportéru, který míří k Étě-Sekundě. Sleduje, jak Ari medituje a snaží se uklidnit. Místo pohodlné kajuty je obklopuje prostor vyplněný sedadly.
Kolem nich sedí samí vojáci. Transportér prorazí atmosféru a vklouzne pod šedé mraky. Nik se podívá přes řadu vojáků z okna. Už se mu daří rozeznat krajinu pod strojem. Trosky. Všude trosky. Ohořelé pahýly stromů a trosky budov.
Nik zapátrá očima po ostatních transportérech. Nic! Podívá se na druhou stranu. Taky nic!
Kde jsou? Měli jsme přece letět společně?! Transportér sestupuje stále níž a níž. Prolétá skrz jednotlivé oblaky kouře.
Prudký náraz nikdo nečekal. Nik použije Sílu, aby se udržel v sedadle. Několik vojáků se asi potlouklo.
Jediný pohled na Ariho ho přesvědčí, že o tom všem věděl. Důstojník už vyhání vojáky z transportéru.
„Máš meč?“ ozve se Arimu v hlavě.
„Jo,“ odpoví Nikovi, „Luba mi ho půjčil.“
Nik kývne.
Zvednou se a vylezou ven.
Nepřátelé si jich zřejmě už všimli. Kolem místa, kde přistáli, jen sviští paprsky. Červené paprsky. Vojáci nelení a opětují palbu.
Nik se rozhlédne kolem. Z dýmu sem tam vystupují trosky vznášedel a stíhaček. Požáry zuřící na obzoru je jen těžko vidět. Prozrazují je pouze rudé odlesky v dáli a kouř. Nik se zhluboka nadechne, ale pak se rozkašle.
Jedovaté výpary, bleskne mu hlavou. Kolem pahýlů černých stromů se valí další a další kouř. Někde za tím kouřem jsou nepřátelé. Vojáci Zla s výbojovými puškami. Vojáci Zla v černém, co dokáží usměrnit Sílu.
To že tam skutečně jsou, ukazují jen výboje energie, které na ně míří. Vojáci Aliance se snaží střílet, ale svůj cíl zatím nevidí.
Nik tasí meč. Modré světlo okamžitě přiláká několik červených paprsků. Nik jen změní sklon meče a paprsky se vrátí k odesílateli.
Ari taky tasí meč. Vojáci povzbuzení jejich přítomností se dají do útoku. Chlapci běží a ohánějí se krystalovými meči, aby se zbavili dotírajících paprsků.
V kouři se pomalu začínají rýsovat černé postavy. Je jich hodně. Jdou v roztroušených řadách a střílí. Útok se změní v ústup. Vojáci na sebe zmateně pokřikují a pálí na černé postavy.
Chlapci ustupují s nimi a odráží paprsky zpátky. Nik sleduje, jak vojáků ubývá. Dokonce se mu zdá, že nepřátel je tu víc a víc.
Odrazí další výboj a pohlédne na Ariho. Jeho tvář je klidná a vyrovnaná. Ari pomalu ustupuje a drží se vedle Nika.
Odráží svým modrým krystalovým mečem červené paprsky a pozoruje, jak alianční vojáci padají jeden za druhým. Konec se blíží. I nepřátel ubylo, ale jich je míň.
Ari ví, jak tohle dopadne. Zná tu vizi zpaměti.
… Teď už zbyli jen ti dva rytíři. Stojí zády k sobě, kousek od něj. Nepoznává ještě jejich tváře, ale jsou mu povědomé. Ostatní postavy je obklopily. Jsou stejně černí jako noc, ale rytíři temna to nejsou.
Oba rytíři stojí k sobě zády. Okolo nich kruh útočníků. Jeden z nich vyzývá rytíře, aby se vzdali. Oba však odmítnou. Nepřátelští vojáci začnou střílet. Paprsky létají tam a zase zpátky. Rytíři se rozběhnou a začnou pronásledovat útočníky. Ti teď utíkají. Jeden po druhém padá.
Zoufale kolem sebe střílí, ale zdá se, že to nemá žádný účinek. Najednou však jeden z rytířů rozhodí ruce a padne na zem. Druhý se zastaví a ještě chvíli odráží paprsky útočníků. Pak přistoupí ke svému druhovi…
Arimu se setmí před očima. Ucítí ostrou bolest na prsou. Jeho lesklý krystalový meč leží kousek od něj, ale on nemůže přimět ruku ani Sílu, aby mu jej podala.
Spatří nad sebou Nikovu tvář, jak vykukuje z tmy.
„Ne, Ari, neumírej, ty nesmíš umřít, ty jsi vyvolený… bez tebe je vše ztraceno.“
Pak slyší svůj vlastní slabý hlas: „Ne, Niku… já… nejsem vyvolený… ty jsi Ten… kdo poručí Síle… ne já.“
„Ale, vždyť…“
„Prorok mi to… řekl… věř… mi…“
Ticho. On, Ari, zemřel. Nik nad ním klečí a slzy mu stékají po tvářích. Vítr žene kouř pryč. Okolo z chuchvalců jedovatých par vystupují trosky vznášedel a mrtvá těla…
Komentáře
Přidání komentáře...